Milí čtenáři,

není čas na zbytečné hrdinství. Rok 2012 se kvapem blíží, máme to údajně opět za pár, tož si nalijme čistého vína, neboť, jak je všeobecně známo, ve víně je pravda. Nuže, často se stává, že neautorský paratext vyvolá silnější emoce, než samotný obsah sbírky.

Hned na druhé stránce obálky sbírky Miroslava Fišmeistera Pieter van den Hoogenband aneb Uspávač Maorů (samostatně volně neprodejná příloha časopisu H_aluze č. 13, 2010, Ústí nad Labem) stojí Slovo ke čtenáři této knihy, v němž básník Ivan Wernisch píše: Psaní básní není až zas tak obtížnou činností – pokud k tomu ovšem máte jakési cosi, že? – to se to píše, máte-li – ale stát se čtenářem poezie snadné není, chce to hodně představivosti, intuice, trpělivosti a především odhodlanosti k hledání neveřejných, tajných pravidel. Čtenář poezie tvoří spolek zasvěcenců.

To bývá u nás zvykem, takový prodejně reklamní trik. Mistrně ho dovede využívat například český básník Petr Hruška. Jeden autor, ale pozor (!) musí se jednat o řádně slavného a glorifikovaného autora, napíše dopředu, či dozadu knížky takové povídáníčko, takový skrytý manuálek, většinou velmi pochvalný a oslavný, nebo, jak je tomu i v tomto případě, nejednoznačné, alibistické, a spiklenecké plkání, které se tváří.

Psaní básní skutečně není žádnou obtížnou disciplínou a je jedno, máte-li k tomu ono zmiňované „cosi“ nebo ne, k tomu si stačí naťukat do internetového vyhledavače heslo „poezie“ a hned víte, na čem jste. A věřte tomu, že všichni autoři internetového moře, které nás zaplavuje, jsou bytostně přesvědčeni, že to tajuplné „cosi“ vlastní. Možná tak trochu záleží na tom, jakou a jak poezii chcete psát. Zda chcete psát „o životě“, nebo „o život“. Psát o životě je věc snadná, které se dá i naučit. K psaní „o život“ potřebujete návdavkem k tomu „cosi“ ještě něco navíc.

Ale to je věc, která se týká těch, kteří se považují za básníky. Mnohem hůř je na tom čtenář. Nadto čtenář, který není a ani nechce být básníkem. Chce zůstat jen obyčejným čtenářem poezie. Jaképak však musí být jeho překvapení, když se náhle dozví, že k četbě poezie musí nutně vlastnit jakési speciální vybavení, jakési zubačky, cepíny, lana, skoby, termosku, kompas, švýcarský nůž, energetickou stravu, brýle proti slunci, goretexový oděv a aby toho nebylo málo, ještě musí být členem i jakéhosi spikleneckého klubu. Propána, vždyť chtěl jen tak, v rozhalené košili a s rukama v kaspách, vyjít na tamhleten nejbližší kopec a rozhlédnout se po krajině! Jaká k tomu jsou zapotřebí neveřejná a tajná pravidla? Jaký je k tomu potřeba spolek zasvěcenců? Jaký certifikát?

Samozřejmě, že čtenářem poezie se může stát úplně každý, koho čtení poezie baví a zajímá, každý, komu má poezie co nabídnout. Vždyť básníci píší přece své básně pro čtenáře a ne sami pro sebe. A co když je celá věc mnohem prostší a jednodušší, než jak se nám ji Ivan Wernisch snaží nastínit. Mizerná poezie je prostě potřeba okecat, její poetická nedostatečnost, prázdno, nesrozumitelnost a plytkost se musejí zahalit tajemným hávem spiklenectví. Kdo nedá na svoji samozřejmou přirozenou intuici, nechá si nakukat, že k četbě právě „takové = rozuměj, té pravé“ poezie je třeba jakési zvláštní intelektuální výbavy, která vám tak jaksi sama o sobě automaticky zajišťuje členství v kýženém klubu vyvolených.

Člověk by zaplakal. Ne nad tím, jak si takhle básníci sami lžou do kapsy, ale nad tím, že svým kecům věří.

Petr Štengl

Samotný článek si můžete přečíst ve formátu .pdf ZDE.

zdroj literární obtýdeník Tvar: www.itvar.cz

Článek pochází z pera Jana Němce a nese název Snad je to jen H_aluze, přečíst si jej můžete v .pdf formátu ZDE.

Jan Němec: HOST 3/2011 str. 7

Recenzi z pera Miroslava Chocholatého si můžete přečíst pod TÍMTO odkazem ve formátu .pdf.

Miroslav Chocholatý: HOST 1/2011 str. 91

Patrik Linhart vydal v roce 2010 v edici H_aluze knihu s názvem Běsové budou pokřikovat. Tento výbor z jeho měsíčních povídek redaktorsky zaštítil Tomáš Suk a Patrik si jej sám, pod jedním z mnoha svých pseudonymů, ilustroval. Kniha je souborem básní v próze, či povídek v poezii. Jak se to vezme. V pořadu je z ní čteno. Patrik se krotil, tudíž ty pikantnější kousky si musíte nalistovat na stránkách knihy.

Čtenářským deníkem Patrika Linharta v režii Martina Langera provází Zdenko Pavelka a zhlédnout jej můžete pod TÍMTO odkazem v archivu České televize.

zdroj literární obtýdeník Tvar: www.itvar.cz

Sbírka ze stručné recenzní skici Petra Odehnala nevychází špatně. Ostatně o tom se můžete přesvědčit ve ZDE přiloženém .pdf souboru.

Petr Odehnal: HOST 10/2010 str. 80 (www.casopis.hostbrno.cz)

Moc jsem se těšil na novou sbírku brněnského básníka Miroslava Fišmeistera, která – snad v návaznosti na předchozí sbírku s rekordně nejkratším názvem (“Z“) – má titul z nejdelších (“Pieter van den Hoogenband aneb Uspávač Maorů“). A nejsem zklamán, to rozhodně ne, jen jsem docela vyděšený. Z básníkových slov na mne totiž v plné síle a právě v této chvíli poměrně nečekán nečekán vyhřezl démon…

…a ne ledajaký. Samo rybí klifotické veličenstvo Casiwon. Já pochopitelně na Miroslava Fišmeistera pomyslel, už když jsem poprvé četl příslušnou pasáž v Karikových Zónách stínu, ale dosud byla tato entita v jeho verších přítomna tak jaksi “mimo jiné“. Byla tam, stejně jako tam byli jiní duchové a kdo ví, možná i Bůh. V knížce Pieter van den Hoogenband aneb Uspávač Maorů se však na padesáti dvou stranách manifestuje jen on (ona, ono, TO?) a fakt z toho běhá mráz po zádech.

Aby i čtenář magických teorií neznalý porozuměl tomu, co se zde snažím sdělit, vysvětlím, co jsou sefirot, co klifot a kdo – nebo možná spíše co – je Casiwon. Předávám slovo Jozefu Karikovi: “Pojmu ‘nelidské zlo‘ se v dnešním světě užívá často. Co ale tento pojem znamená? Odkud přichází zlo, když není lidské? Kabalistická tradice umísťuje jeho sídlo na odvrácenou stranu Stromu života – Sitra achra, do světa nazývaného klifot, což znamená – skořápky. (…) Strom života se skládá z deseti silových zón, tedy sefir (…) a dvaceti dvou stezek spojujících jednotlivé sefiry. Každý z těchto třiceti dvou prvků má svoji specifickou esenci, respektive energetickou kvalitu či informační shluk. Jejich zrcadlením a pokřivením vzniká deset silových anti-zón – klif, a dvacet dva tzv. Sétových tunelů. Těchto dvaatřicet odvrácených stavebních prvků vytváří odvrácenou stranu Stromu života, klifot, Strom noci nebo Strom smrti.“ (Zóny stínu, str. 11-12). Více viz citovanou knihu. Podstatné je, že v rámci tohoto typu magického myšlení má každá sefira, každá z dvaadvaceti stezek, každý živel a každé znamení zvěrokruhu svého “génia“, a tuto strukturu kopíruje odvrácený klifotický svět, kde je vše pokřivené a “vadné“ – a těmto oblastem vládnou “protigéniové“. Nutno podotknout, že i tato odvrácená strana má svou hodnotu a své místo v řádu bytí (literárně to velice dobře zpracovává například Michael Moorcock v trilogii Kníže mečů, Královna mečů, Král mečů), ale v zásadě má tato oblast na naše životy rozkladný a ničivý vliv. Mimochodem: Klidně to můžeme chápat čistě jako metaforu, psychologické podobenství – fungovat to bude stejně.

Podle tradice je géniem znamení Ryb Barchiel a protidémonem Casiwon, zjevující se jako prchavá postava mladé ženy stojící v bažinách, s obrovskými dírami místo očí, o němž Karika píše: “Představuje pokřivenou podobu neptunské všelásky (…) Člověk pod vládou Casiwona je nejistý, neschopný rozhodovat sám za sebe, i když je pro něho nerozhodnost zhoubná nebo škodlivá. Raději všechno snáší, aby ‘si nevybral špatně‘. Rázné volby se bojí. Když je tato nevyhnutelná, často se rozhoduje na základě ovlivnění, i když je jeho vůle jiná, a potom se měsíce i roky utápí ve smutku ze svého utrpení. Casiwon vede k naplnění pokřivené podoby oběti. Jím ovládaný člověk se obětuje pro druhého, aby mu ‘svým rozhodnutím neublížil‘, načež se vyžívá ve své vlastní neuspokojenosti a frustraci. Výrazná vnitřní pasivita je pečetí protigéniova působení. (…) Protigénius Ryb někdy přivádí k narkomanii, alkoholismu nebo k sebevraždě. Postiženému se život jeví příliš trpkým a oběť přetěžkou, přičemž je změna často v rukou samotného trpícího a nerealizovanou zůstává jen kvůli jeho pasivitě.

Casiwon je vynikajícím inspirátorem umění pro ty, kteří nejsou schopni navázat kontakt s géniem Ryb. Jeho umění tvoří hluboké, podmanivé výrazové prostředky, připomínající psychedelické zážitky, a úžasná fantazijnost. Mnoho skvělých umělců je inspirováno Casiwonem a platí svoji daň osobním životem.

Osoby pod jeho vlivem bývají často očarované tajemností okultismu, ale když proniknou k jádru, které je tvořeno dlouhodobou prací na přetváření vlastního nitra, jsou zklamané a ztrácejí o ně zájem.

Častými znaky doprovázejícími Casiwonův vliv je strach ze života a střídání lásky a bezcitnosti jako přílivu a odlivu moře.“ (Zóny stínu, str. 80 -81; zvýrazněno mnou)

Ta okultní vložka byla nezbytná, vraťme se nyní k Fišmeisterově sbírce. Jeho předchozí díla samozřejmě nesla Casiwonovu pečeť, ale protigéniův vliv byl vyvažován humorem, nadsázkou, laskavou sebeironií a nadhledem. Zvláště sbírka “Z“ na mne působila příjemným dojmem díla, kde jsou rozkladné síly klifotu řádně ujařmeny básníkovou vůlí, aby inspirovaly, ale neničily. Snad i proto mne Pieter van den Hoogenband tak vyděsil: Ten kontrast je (navzdory úplně prvnímu a spíše rušivě působícímu básnickému vtípku) do očí bijící. Poetické postupy se nezměnily, ale tam, kde byla dříve vřelost, vládne nyní mráz, laskavost je nahrazena čímsi, co připomíná skřípění zubů. Četba této sbírky na mne působila jako procházka mrazivým peklem. Ostatně, hovoříme-li o Casiwonovi, člověka udeří do očí pokřivená symbolika vody, ryb a vodních živočichů: “Kapr vyklovává vránám oči.“ “Někteří sedlají si kraby, / já si vždy sedlám krabochodný sen.“ “…žluté světlo se mění v mrtvé ryby.“ Zebavou vlhkost, jež z básní čiší, dobře ilustruje báseň: “Třešňové-podzimní boty samozvaného anarchisty / Mrholení souchromého času“

Snad nejfrekventovanějším symbolem je však motiv zubů, například v této básni:

Březová kůra vzpomínek na jezero

je téměř celá pokrytá zuby.

Zuby se sypou z lamp

a sypou se z polních cest.

Zelený katapult na parapet přemísťuje

háčky zponad „g“,

a na každý

se nepřítomný rozhodčí bílého kachnodromu

snaží chytit došek

z území mezi dvěma setkáními.

Slovo, které mne při reflexi této sbírky napadá, je “pohlcení“. Jako by byl básník zcela pohlcen v pokřiveném světě klifotu a jako médium šepotal vzkazy démonů. Mimochodem: Já tam samozřejmě byl taky a klifot na mě dosud má svůj nepřehlédnutelný vliv (větší, než bych si přál). Také vím, co je to bezmoc a ustrnutí v močálu…

Tím vším nechci říci, že je to špatná poesie. Je to samozřejmě vynikající poesie, jinak by mě sotva přiměla k tomu, abych se takto rozepsal. Je to poesie, která se vám dostane pod kůži. Pokud však potřebujete pohladit po duši, odložte tuto sbírku na dobu, kdy budete vnitřně pevnější a schopni snést ten vichr prázdnoty, jenž z ní čiší. Skoro bych řekl, že některé básně by bylo možné, coby inspirované texty, použít při magické práci s klifotem obecně a Casiwonem zvláště. Opravdu působí jako brány…

Co dodat?

“Čaj se zachvěl. / Stín se dotkl tětivy.“

—

Ještě stručně k výtvarné podobě knížky a k vydavateli: Básně jsou provázeny černobílými fotografiemi Terezy Záchové zobrazujícími různé chlebíčky a jednohubky, někdy nakousnuté (Fišmeisterovými “zuby“?). Působí opravdu hodně depresivně a nějakým ne zcela jasným způsobem se k těm básním hodí stejně jako našedlá barva obálky a občasné skvrny na jinak bílém papíře – chyba tiskárny nebo záměr? Tak či onak ty skvrnky ladí se zbytkem knihy.

Knížka vyšla v rámci třináctého (sic!) čísla časopisu H_ALUZE a časopis (vypadá rovněž čtivě!) i s knížkou stojí fantastických 40Kč. Celkově 200 výtisků, sehnat to není úplně snadné, ale můžete si to objednat u vydavatele, případně se obrátit na nějaké kvalitní knihkupectví, které vede literární časopisy.

—

PS: Samozřejmě, že toto je moje subjektivní reflexe nejnovější Fišmeisterovy knížky, nikoli diagnóza!

—

FIŠMEISTER, Miroslav. Pieter van den Hoogenband aneb Uspávač Maorů. Občanské sdružení H_ALUZE, Ústí nad Labem, 2010. 60 stran.

Další literatura:

KARIKA, J. Zóny stínu. Vodnář: Praha, 2003.

zdroj literární obtýdeník Tvar: www.itvar.cz