Ecovi Skeptikové a těšitelé jsou tématicky sjednocenou sbírkou esejů, které se zabývají takzvanou masovou kulturou. Když kniha poprvé v polovině šedesátých let vyšla, vzbudila značný rozruch a dodnes představuje jistý základní kámen, ze kterého vycházejí studia populární kultury. Již v sedmdesátých letech ale vůči Skeptikům samotný autor projevil jisté výhrady, a to jak ke stylu, tak především k obsahu vybraných kapitol. Ve své práci bych se chtěl zaměřit na to, co ze Skeptiků a těšitelů zůstalo aktuální a přínosné pro současná bádání. Číst celý článek »

Dobývat fasádu znamená hledat cestu od vnějšího k vnitřnímu. Znak žádným způsobem neodhaluje vnitřní smysl reality, ale zakrývá smysl právě svojí znakovostí a poukazování jeho prostřednictvím je vždy poukazování k obecnému. Dostat se skrze znak, skrze obecné, skrze fasádu, ke smyslu, k vyjádření jedinečného, patří k základním problémům moderní literatury – znakového umění. Číst celý článek »

Ve své rozsáhlé mytopoetické sbírce esejů Citlivé město se Daniela Hodrová často potýká s problematickým rozlišením mezi literárním textem a „textem města“ či „textem kultury.“ Tyto tři složky (ve skutečnosti je jich mnohem víc) se od sebe jen těžko oddělují i v prozaickém díle Jacka Kerouaca. Kudy vede pomyslná linie mezi městem New Yorkem, New Yorkem beatníků a New Yorkem Jacka Kerouaca? Pro rozsah této práce se nakonec ukázalo být nejschůdnějším řešením alespoň částečné sjednocení všech aspektů do co nejširšího chápání texu. Jak napsal John Tytell, „(Beats) make art and action inseparable“. Číst celý článek »

Cíle práce:

Ve své práci se budu snažit aplikovat tři pohledy na pornografiií na selekci devíti hardcore krátkých textů, které jsem získal na internetu. Cílem práce bude názorně prozkoumat, do jaké míry uvedené teze korespondují s obsahem textů, případně se zabývat příčinami, proč tomu tak je či není. Tři názorové platformy, ze kterých budu vycházet, jsou feminismus, psychoanalýza a skupinový výzkum reprezentativního vzorku konzumentů pornografie. Číst celý článek »

Jestliže budete chtít, aby se někdo seznámil dobrovolně a na vlastní čtenářskou kůži s pracemi anglické spisovatelky Virginie Adeline Woolfové, vyhněte se prosím doporučení odkazujícímu na feminismus, modernismus nebo proud vědomí. Představte jim tuhle subtilní ženu jako bravurního psychologa, který pozná neomylně, co se vám honí hlavou, když si přidáte sběračku polévky nebo se podíváte na fotografii bývalé přítelkyně, představte jim Virginii Woolfovou prostě a bez orací jako milovnici omnibusů. Číst celý článek »