V Dantově Komedii můžeme snadno rozlišit dva principy, které jsou příznačné pro většinu literárních metafor – alegorií. Jedná se o složky kognitivní a narativní, které se ve svém působení navzájem posilují a ve výsledku tvoří působivý celek, ve kterém se poznání stává neoddělitelnou součástí vyprávění. Aby Dante vyhověl požadavkům narativního stylu, byl nucen vytvořit postavu, která by byla schopna postavit se deskriptivní povaze fikčního světa a reflektovat ho ze své vlastní perspektivy. Číst celý článek »

Na určitých místech v realitě se chováme určitým konvenčním způsobem. V čekárně čekáme; v restauraci sedíme a jíme; na fotbalovém hřišti pobíháme sem a tam; v opeře posloucháme nebo alespoň předstíráme, že posloucháme. Podle podobných pravidel, která jsou spojována s konkrétními místy, jedná i čtenář, když přistupuje k textu. Prostor, ať již prostor v realitě nebo prostor konstruovaný ve čtenářově mysli, není jednolitým univerzem, lze ho členit podle nejrůznějších klíčů. Například podle již naznačeného způsobu – jeho „funkčnosti“. Členění textu jako prostoru je založeno na stejném elementárním schématu. A zde již stojíme před vlastním vymezením typů textových míst. Číst celý článek »

Utopizmus je způsob myšlení, který je klíčový pro konstrukci fikčních útvarů utopie, antiutopie či utopie negativní. Není však svázán výlučně s těmito formami. Utopické myšlení může být chápáno také jako základ pro tvorbu jakéhokoliv fikčního románového světa. Nás budou zajímat konkrétní způsoby, jakými utopické myšlení konstruuje (či dekonstruuje) kategorii prostoru. Číst celý článek »

Proč lidé čtou horory? Dovolím si poznamenat, že atraktivita „literatury hrůzy“ nespočívá pouze v touze vyvolat ono příjemné mrazení v zádech – mnohé příběhy označované touto žánrovou nálepkou by nevyděsily ani skutečného amatéra mezi čtenáři hororu. Krátké povídky a novely s děsivou tématikou jsou čteny také z jiných důvodů: kvůli humoru (ironik Poe napsal nejednu černou grotesku – např. Muž, který se rozpadl nebo Nikdy se s ďáblem nesázej o hlavu), kvůli vysoké literární úrovni textu (horor nemusí být nutně brak – což potvrzuje například Emisar Raye Bradburyho) či z nostalgie, která je tolik příznačná pro četbu upírských historek a jiných zakladatelských počinů na poli tohoto žánru (kupříkladu docela příjemné vzpomínání vyvolá Carmilla J. T. S. Le Fanu i Rappacciniho dcera N. Hawthorna). Číst celý článek »

Turecko postihla na počátku dvacátého století překotná, doslova krkolomná ideová proměna. Ze země prastarých tradic, slavné historie, uzavřené specifické identity a přesně určených, zvykem kodifikovaných norem se přes noc stala moderní evropeizovaná část světa, kam některé prvky politického života (volební právo žen) pronikly mnohem dříve, než do jiných částí Evropy a euroatlantické civilizace. Číst celý článek »

Ecovi Skeptikové a těšitelé jsou tématicky sjednocenou sbírkou esejů, které se zabývají takzvanou masovou kulturou. Když kniha poprvé v polovině šedesátých let vyšla, vzbudila značný rozruch a dodnes představuje jistý základní kámen, ze kterého vycházejí studia populární kultury. Již v sedmdesátých letech ale vůči Skeptikům samotný autor projevil jisté výhrady, a to jak ke stylu, tak především k obsahu vybraných kapitol. Ve své práci bych se chtěl zaměřit na to, co ze Skeptiků a těšitelů zůstalo aktuální a přínosné pro současná bádání. Číst celý článek »

Dobývat fasádu znamená hledat cestu od vnějšího k vnitřnímu. Znak žádným způsobem neodhaluje vnitřní smysl reality, ale zakrývá smysl právě svojí znakovostí a poukazování jeho prostřednictvím je vždy poukazování k obecnému. Dostat se skrze znak, skrze obecné, skrze fasádu, ke smyslu, k vyjádření jedinečného, patří k základním problémům moderní literatury – znakového umění. Číst celý článek »

Ve své rozsáhlé mytopoetické sbírce esejů Citlivé město se Daniela Hodrová často potýká s problematickým rozlišením mezi literárním textem a „textem města“ či „textem kultury.“ Tyto tři složky (ve skutečnosti je jich mnohem víc) se od sebe jen těžko oddělují i v prozaickém díle Jacka Kerouaca. Kudy vede pomyslná linie mezi městem New Yorkem, New Yorkem beatníků a New Yorkem Jacka Kerouaca? Pro rozsah této práce se nakonec ukázalo být nejschůdnějším řešením alespoň částečné sjednocení všech aspektů do co nejširšího chápání texu. Jak napsal John Tytell, „(Beats) make art and action inseparable“. Číst celý článek »

Cíle práce:

Ve své práci se budu snažit aplikovat tři pohledy na pornografiií na selekci devíti hardcore krátkých textů, které jsem získal na internetu. Cílem práce bude názorně prozkoumat, do jaké míry uvedené teze korespondují s obsahem textů, případně se zabývat příčinami, proč tomu tak je či není. Tři názorové platformy, ze kterých budu vycházet, jsou feminismus, psychoanalýza a skupinový výzkum reprezentativního vzorku konzumentů pornografie. Číst celý článek »

Jestliže budete chtít, aby se někdo seznámil dobrovolně a na vlastní čtenářskou kůži s pracemi anglické spisovatelky Virginie Adeline Woolfové, vyhněte se prosím doporučení odkazujícímu na feminismus, modernismus nebo proud vědomí. Představte jim tuhle subtilní ženu jako bravurního psychologa, který pozná neomylně, co se vám honí hlavou, když si přidáte sběračku polévky nebo se podíváte na fotografii bývalé přítelkyně, představte jim Virginii Woolfovou prostě a bez orací jako milovnici omnibusů. Číst celý článek »