Vážení a milí,

ať už jste z jakéhokoli koutu naší země: Prahy, Brna, Ústí nad Labem, Ostravy,… Ať jste, či nejste studenty bohemistiky, tento krátký text je tu proto, aby vám představil Literárně-kulturní časopis H_aluze. Co to ta H_aluze vlastně je? Jak už bylo řečeno, je to v první řadě časopis, který by se k vám rád dostal s pravidelnou nepravidelností, to jest, pokud možno, čtyřikrát do roka.

Proč literárně-kulturní?

Rozhodně si nepřejeme zůstat pouze literárním časopisem, ale chceme obsáhnout širší okruh kultury. Jistě chápete, že pokud budeme vycházet s nastíněnou neperiodicitou nemůžeme být příliš aktuální. Budeme se však snažit během těch dvou až třech měsíců, které odhadujeme na vydání čísla (o prázdninách chceme volno), nalézt informace, jež by měly stát za řeč, jež by měly uhodit na příslovečnou hlavičku, jež by měly umět tnout – do živého.

Co to je H_aluze?

Ještě než vám představíme všechny, kteří se tohoto projektu účastní, myslím, že je dobré vysvětlit pojem H_aluze. Východiskem je pro nás literární termín „aluze“, ten by se dal přeložit do jazyka neodborného jako narážka. Termínu se používá při pojmenování významové spojitosti mezi literárními díly, postavami, atd. Například pokud autor pojmenuje románovou postavu „Švejk“, můžeme s velkou pravděpodobností předpokládat, že bude mít stejné vlastnosti jako „Švejk“ Jaroslava Haška a bude na něj odkazovat.

My jsme ale tento pojem uchopili trochu jinak a chápeme jej jako kulturní výraz. Přisuzujeme mu interdisciplinární funkci, což jasněji vyjadřuje náš záměr: Tedy hledat spojitosti mezi jednotlivými prvky umění. Vytahovat ty zajímavé částečky.

Další rovinou je takzvaný „haluz“ nebo „haluze“. Toto slovo není třeba dlouho vysvětlovat. Když člověk řekne: „Je to haluz!“ Všichni si pod tímto pojmem představí něco neobvyklého, netradičního, zajímavého, někdy možná podivného. Takovými bychom chtěli být.

V neposlední řadě je to prostě a jednoduše větvička, jež se větví, rozrůstá, překrývá sama sebe. Někdy vadne a jindy pučí. Stejně jako kultura. A snad i tento literárně-kulturní časopis.

Snažíme se nevyhýbat žádným tématům. Špetka kontroverze do hladiny průměrnosti a šedi jistě neuškodí. Snažíme se popisovat svět a dění kolem našima očima. Nechceme provokovat hloupým bezdůvodným užíváním vulgarismů, urážek, dnes moderních velkohubých gest. Přesto chceme rýpat, protože provokace může vyvolat diskuzi.

Jak vznikla H_aluze?

První nápad se vylíhnul na jaře roku 2007 ve výtahu na ústecké pedagogické fakultě mezi čtvrtým a prvním patrem. Ve výtahu jeli dva nadšenci z volitelného kurzu Tvůrčího psaní Tomáš Suk a Alice Prajzentová a v pomatení smyslů se domluvili, že by bylo dobré založit časopis.

Podivnou souhrou náhod nápad nezapadl. Naopak přilákal pozornost dalších dvou bláznů. A i když rozjezdy nebyly nikterak závratné, z cíle se nepolevilo.

Prvotní údobí by se dalo nazvat diskuzním. Příliš se nesháněly texty, nepsalo se, ale rozvíjely se různé teorie o podobě a smyslu časopisu. Přesto lze nalézt velké pozitivum, došlo k ustálení osazenstva redakce a to ve složení Tomáš Čada, Alice Prajzentová, Tomáš Suk a Míša Uhlířová (redakce se samozřejmě v průběhu dějin proměňuje aktuální složení viz. kategorie Redakce). Tato etapa trvala asi od konce dubna do května.

Druhé údobí chvatu započalo květnem 2007. „Kde seženeme peníze? Kde to budeme tisknout? Kdo nám tam ještě něco napíše?“ První číslo jsme naplánovali na podzim 2007 a potom se stresovali a stresovali. Trápení skončilo po pětiměsíčních porodních bolestech, které vyústily dne 19. října 2007 ve zrození H_aluze 1/2007. O necelé dva měsíce později jej následovala sestřička, která se vyloupla na světlo světa 12. prosince v ústeckém klubu Mumie. V tu chvíli bylo jasné, že první číslo nebylo pouhým pomatením smyslů, že práce na časopise nás baví a naplňuje. Proto se v započaté pouti snažíme pokračovat. S jakými úspěchy se nám daří procházet českou literární krajinou necháváme na Vás, čtenářích.

Od prvotního nápadu se na skupinu kolem časopisu H_aluze nabalila hezká řádka zajímavých lidí, kteří rádi píší a jsou zamilovaní do nedostižné panny literatury. Děkujeme jim za jejich pomoc a přátelství.