Hrdinové jako my
Divadlo Komedie
premiéra: 27. 11. 2009
autor: Thomas Brussig
scénář, výprava a režie: Kamila Polívková
dramaturgie: Tereza Hofová
překlad: Jana Zoubková
projekce: Štěpán Vodrážka
hrají: Jiří Štrébl a Tereza Hofová
Pražské Divadlo Komedie otevřelo letošní „německou sezónu“ adaptací neslavnějšího románu berlínského dramatika Thomase Brussiga Hrdinové jako my. Román upravila debutující režisérka Kamila Polívková.
Hrdinou tragikomické grotesky je Klaus Uhltzscht (Jiří Štrébl), který o své minulosti přednáší na konferenci uspořádané k výročí pádu Berlínské zdi, 9. listopadu 1989. Burleskní vyprávění o jeho dětství přerušuje mladá dívka (Tereza Hofová) sedící v hledišti, která odhaluje Klausovu minulost v řadách Stasi. Uhltzscht se ovšem necítí vinen, pro všechny své činy má vysvětlení. Co se skrývá pod maskou děsivého klauna, je odhalováno jen v okamžicích, kdy Klaus popisuje své zmatené sexuální zážitky.
V den revoluce se napíchne na zlomený transparent, následkem čehož jeho pyj nabude olbřímých rozměrů, kterými udiví stráže natolik, že lidu otevřou brány na západ. Příslušník zločinecké organizace, jenž neváhal unášet děti a mučit je neustálými prohrami v pexesu, se stává samozvaným hrdinou pádu Berlínské zdi.
Polívková zaměřila veškerou pozornost na hlavního hrdinu, a proto je jevištní výprava skromná, křeslo a stolek pro přednášejícího Uhltzschta, plátno, na něž se promítá úvodní film, a stolek s občerstvením, u kterého diváci po konci konference mohou u vína a řízku probrat názory na představení se svými přáteli i účinkujícími herci.
Výkon Jiřího Štrébla je bravurní. Hravě přechází z naivity chlapce, který není schopen smířit se se svým původem ze „šukajících rodičů“, do sarkastické zrůdnosti muže neváhajícího vtipkovat se zatčeným o jeho zastřelení. V jednu chvíli vážně zdůvodňuje svou účast v tehdejší zločinecké mašinérii, za chvíli se za divokého zpěvu a tance polévá šampaňským, vzápětí na kolenou běduje nad svou nevědomostí. Hrdinové jako my je one-man show s vtipem, který nutí k zamyšlení, a úvahami, kterým se musíme smát.
Tereza Tauchenová
