Ústí nad Labem, Artfestival AFT /29. 3. – 1. 4. 2010/
galerie NF, galerie 2P, galerie Koridor, galerie Vitrínky, Hot Dog gallery, Café Max, Experimentální prostor Mumie, Ul eguána, Bárka kafe, Klub Apollo
AFT „můžeme chápat jako zkratku /artfestival/ nebo jako metaforu ne příliš lichotivého vztahu široké veřejnosti k současnému umění“, dočteme se na webových stránkách nového uměleckého festivalu AFT (www.a-f-t.wz.cz).
Tento třídenní kulturní festival, který vzešel z iniciativy skupiny studentů ústecké katedry výtvarné kultury (KVK PF UJEP), jak se zdá, vychází z potřeby kolektivního sdílení nových impulsů v oblasti současného vizuálního umění. Je vlastně logické, že organizátory akce jsou budoucí výtvarní pedagogové, v jejichž kompetenci je zprostředkování aktuálních kulturních produktů široké veřejnosti. V tomto ohledu by se nabízel pro srovnání například nedávno proběhnuvší Týden výtvarné kultury v Brně, jako reakce na podnět tamní katedry výtvarné výchovy a jejího vedoucího Radka Horáčka.
Ještě více, než zmíněný moment osvěty, se však na AFTu, a v tom spatřuji jeho hlavní přínos, projevuje zájem aktérů konfrontovat a vzájemně sdílet svou tvorbu, světonázor a zkušenosti se členy určité subkultury napříč různými institucemi nad rámec regionu a nabídnout spoluúčast a oslovit podobně smýšlející jedince či skupiny v celé ČR i v zahraničí.
Letošní artfestival AFT, avizovaný jako nultý experimentální ročník, má dobrou startovní pozici ze dvou důvodů. Za prvé vychází z entuziasmu a skutečného zájmu poměrně širokého okruhu studentů, v čele s Monikou Svobodovou (jejíž stylizovaná tvář také doprovází vizuál festivalu), vybudovat kvalitní a invenční umělecký festival zejména na základě osobních vazeb participujících tvůrců. Ti se totiž již většinou setkali na podobné kulturní platformě v rámci svého studia na vysoké škole a při spolupráci s nezávislými galeriemi a kluby nebo na sebe narazili virtuálně na internetu a v prostředí sociálních sítí. Tyto sítě také posloužily jako hlavní komunikační prostředek mezi realizátory, tvůrci i návštěvníky festivalu a jako vlivné propagační médium. Díky sítím se také mohli organizátoři lépe vyrovnat s nedostatkem finančních prostředků na realizaci akce (téměř vše hrazeno ze studentských stipendií) a po vzoru přístupu DIY (Do it yourself/Udělej si sám), každý dělal, co umí. Ideální prostor pro spoluvytváření a nezávislost. Za druhé úspěšné promotion AFTu bezesporu pomohl fakt, že navázal na jednu tradiční studentskou přehlídku známou pod názvem Memoriál Miroslava Proška, která v osobě již zemřelého oblíbeného pedagoga spojovala dvě instituce-zmíněnou pedagogickou KVK a uměleckou FUD (Fakulta umění a designu, dříve Institut výtvarné kultury). V případě ústeckého festivalu AFT ale došlo, na rozdíl od zmíněného a dlužno říci, že již lety vyčerpaného memoriálu, k inspirující fúzi studentů výtvarného oboru pedagogického směru se studenty uměleckých škol (kromě zmíněné ústecké FUD také AVU Praha, FU OU Ostrava, FF UP Olomouc) a s již etablovanými umělci napojenými na nezávislé galerie.
Za Ústí nad Labem se do akce zapojily galerie NF, Vitrínky, 2P, Koridor, Hot Dog gallery a Bárka kafé, které poskytly svůj prostor pro prezentaci širokému spektru tvůrců. Vzhledem k rozsahu festivalu jen několik příkladů: Na AVU působící hostující profesor a člen rakouské skupiny Gelitin Florian Reither se svým asistentem Dominikem Langem a skupinou zahraničních studentů Šalounova ateliéru pronikli do galerie NF i do veřejného prostoru, ostravská Galerie Závodník alias skupina Schwarzprior (studenti ateliéru P. Lysáčka a F. Kowolowského) uskutečnili jednodenní instalaci v galerii NF a ještě týž večer realizovali audiovizuální show v Experimentálním prostoru Mumie, v Bárce vystavil malíř a textař skupiny WWW Lubomír Typlt, v Koridoru street-artový Milan Žák. Tvorbu autorů spojuje nadhled, zkušenost ze života v postindustriálním prostředí, ironie a humor.
Ačkoliv byly zamýšleným hlavním těžištěm AFTu výstavy současného mladého umění doplněné performancemi a intervencemi do veřejného prostoru, zcela přirozeně se festival rozšířil i o další formy komunikace. Multimediální projekt Fřesh Fľesh představil divadlo (Ansámbl Oz) a film (Andy Fehu) z Olomouce, nezbytnou součástí festivalu byla hudební vystoupení kapel i jednotlivců, kteří audio produkcí většinou doplňují svou produkci vizuální (již zmínění Schwarzprior, Vložte Kočku, Kazety, Hrající výtvarkáři a představitelka české slam poetry scény Masha). A konečně přednáškou o nezávislé galerijní scéně zarámovala akci také teoreticky Lenka Sýkorová – kurátorka galerie Altán Klamovka a autorka projektu Czech action galleries. Vyvrcholením festivalu byl „svobodně exhibiční“ třetí večer s názvem Přijď a vystav, kde svoji tvorbu mohl prezentovat opravdu každý a učinilo tak nakonec více než 60 autorů.
I když je samozřejmě žádoucí rozšiřování této „produktivní infekce“ i vně víceméně uzavřený okruh vyznavačů současného umění a nekonformních hudebních projektů a společné defilé vystavujících a účinkujících na AFTu k tomu záměrně směřovalo, je zřejmé, že divákova cesta za výstavními a hudebními projekty rozesetými po celém městě, není rozhodně náhodná. Stejně jako není zcela náhodná cesta myši v dlani umělce či iniciátora podobného festivalu po kyber-prostoru. Okruh přátel a jejich přátel se ale úspěšně rozrůstá.
Romana Bartůňková
