Půlnoční polibek
(In Search of a Midnight Kiss)
Komedie / Romantický
USA, 2007, 90 minut
Režie: Alex Holdridge
Scénář: Laeta Kalogridis
Hrají: Scoot McNairy, Sara Simmonds, Brian McGuire, Twink Caplan
Je veřejným tajemstvím, že filmová romantika patří mezi ohrožené druhy, které drží delší dobu na živu nezávislá scéna. Ta čas od času přichází s filmem, jenž kromě srdečního svalu pohladí i mozkovnu. Jedním z nich je i Půlnoční polibek, v jehož středu se nachází zoufalý (skoro)třicátník Wilson, jemuž při pohledu na zamilované spolubydlící pomalu dochází dech. Naštěstí je po ruce internet a „rande naslepo“. Nemusí tak sice potkat tu pravou, ale může zažít nejromantičtější silvestrovský večer za pěkně dlouhou dobu.
Půlnoční polibek se dá nejsnáze popsat jako kříženec jerseyských snímků Kevina Smithe a romantických vycházek Před soumrakem/Před úsvitem Richarda Linklatera, jimiž občas probleskne i upřímnost oscarového Once. V Půlnočním polibku se sice na žádný hudební nástroj nehraje, avšak ústřední pár je téměř stejně uvěřitelný jako Glen Hansard a Markéta Irglová, přičemž k společné chemii a jiskře nepotřebuje mediální pozadí, jaké měli za zády oba kapelníci. Vystačí si pouze s výborným scénářem, z něhož je civilnost a reálný život cítit doslova na každém kroku. Výrazně tomu dopomáhají přirozené dialogy, ke kterým se nejlépe hodí přívlastek „jako ze života“. Režisér Alex Holdridge navíc drží nad celým filmem pevnou ochrannou ruku a nedopouští, aby sklouzl jak k lacině přepjaté červené knihovně, tak hloupé přehlídce žánrových klišé. S nimi si naopak velmi často pohrává a společně s „no-name“ hereckým ansámblem bruslí na tenkém ledu přesně mezi oběma extrémy s přehledem ostříleného filmaře. Jeho talent pak vyniká především v intimních momentech, kdy se „láme chleba“ a postavy odhalují své nejnitěrnější pocity, frustrace a obavy, k nimž naštěstí nehrají pro hollywoodský mainstream neodmyslitelné melodramatické tóny.
V tu chvíli získává snímek nejen na hloubce, ale dokonce se mu daří – ve spolupráci s minimalistickým černobílým snímáním – smazat hranici stříbrného plátna a dát divákovi pocit, že sleduje dva známé na ulici. Že by revoluční druh reality-show?
Petr Semecký
