Jose Saramago – Slepota
Portugalský nositel Nobelovy ceny zkombinoval prvky triviální literatury se silným humanistickým poselstvím. Nemohl jsem se od jeho katastrofické utopie odtrhnout. Nový „Den trifidů“. Důkaz, že silný nápad podaný suverénním vypravěčem chytne za srdce nejen obyčejné čtenáře, ale i pány ze Stockholmu. Navíc jsem „lusitanofil“ a s portugalskými, brazilskými a angolskými přáteli jsem velmi prožíval radost, když Saramaga v roce 1998 ocenili. Na youtube je k vidění trailer filmu podle této jeho knihy. Film málokdy dosáhne na kvalitu předlohy, výjimky jako Přelet nad kukaččím hnízdem či Plechový bubínek pochopitelně existují, ale protože „zlého slepce“ hraje Gael García Bernal (Amorres Perros, Mexická jízda, Špatná výchova, Motocyklové deníky), nechtěl bych si ho nechat ujít. Snad se dostane aspoň do filmových klubů.
Angelo Maria Ripellino – Magická Praha
Dlouho jsem si přál se s touto knihou setkat. Takže když na mě zasvítila před Vánocemi z výlohy knihkupectví na Národní třídě, nečekal jsem na Ježíška a knížku koupil. Fascinujícím způsobem skládá autor koláž z legend rudolfínské Prahy, z Golema, Kafky i Haška. Je arcimboldovský i švejkovský. Připomíná V + W, Holana i Hrabala.
To vše italský bohemista sděluje v trvalém stínu šibenice z Kremlu, která na nás dolehla rokem 1968.
Máte-li rádi místopis ducha ve stylu Apollinairových, Nezvalových a Seifertových procházek, přečtěte si i Ripellina, toho italského pražského chodce, který vidí i neviditelné.
Hans Christian Andersen – Pohádky a povídky
Je mi lhostejné, kdy se ke knize dostanu, zda okamžitě po vydání, anebo po sto letech. Rozhodně ale po přečtení Andersena bych hodně litoval, kdybych ho minul. Samozřejmě jsem znal a měl rád všechny možné adaptace, filmová „Malá mořská víla“ i animované „Děvčátko se sirkami“ byly pro mě působivé horory, ale kromě nějaké ukázky v čítance jsem od Andersena nic nečetl. Teď, když jsem se k němu konečně dostal, jsem okouzlen. Nejen, že se v jeho příbězích hraje o život jak v Shakespearovi, ale stejně jako on má úžasný humor, někdy hodně černý, a jazyk naopak úžasně barevný.
Letos je Andersenovi 205 let, takže proti svému mořskému králi a jeho dcerám, jež na rozdíl od Malé mořské víly, „nespáchaly sebevraždu láskou k princi“, je vlastně poměrně mladík. A jeho příběhy, ty jsou vůbec nesmrtelné, takže vůbec nevadí, že vyšly ve dvou svazcích v Albatrosu už před sedmi lety. Jestli to máte jak já, že se k důležitým věcem dostáváte se zpožděním, tak po nich sáhnete.
Pavel Brycz
