Jiří Staněk: básně

SAUVIGNON

Klouzavý smyčce slák

I dostal jsem chuť

Na lák okurkový

Je léto nějakého roku

Stehenná Regina se

Stará o nakládačky: Bah!

Kadence třístupňové sólo


Komu-čí mraky

Zamlčené v podvečer

Nákupu vína z

Blízkých Čejkovic


Templářské sklepy

A v plamenech


JAKUB DE MOLLAY!

***

Vetknout si sojčí (čí)

pírko za klobouk – já

Černý Myslivec tě zvoucí

Na úpěnlivý Úpy břeh

(života-vody běh ba

možná zběh (kdoví))

houkání soví – houkání

zpozdilého nákladního

vlaku plného šrotu-železa

že rez až na koleje plyne

panenská menstruační

krev – je chvíle vdov

kvílivých matek dcer

jež měly se mnou:


nebo s nimi já –

***

Je milo jako tichá

Saze z komína rozpitá

Na tuš pro čínského

Císaře slzou. Kamenem

Nahota roztírání tvého

Úbělu panenské tělo bylo

A štětec jen lehce dotýká se:


Aby zaznamenal –

TAKYRYBOVSKÁ

Jak výhra výra-vraha

(jistota Ryby-sebevraha:

dopravní značka JINÁ

NEBEZPEČÍ zerektovaná

u silnice (na hrázi rybničních

dubů!): sudba je zlá:

že bubny zcela chybí že

eben hmatníku houslí

dohmátnut byl že upadává

jako podzimní listí jako

první sníh jako jarní déšť

pigment mých zornic:

splátka důvěrného úvěru

(mé matce například)

jsem třetí černý král kradí

koledou po kolenou chodím


a PROSÍM celý svět –

***

Hmatám

po zesurovělém

zpřítomnění hlasu

skrz tělo (bývalé) panny

protentokráte cejchované mnou.

Snaživí lháři oponují

růzností sudeb nebo

volbami možností:

Mar Chagall na kříž

vbije žida s modlitební

šálou namísto

bederní roušky:


VŠE vyjde nastejno!

HASIT HOŘÍCÍ KEŘ

Delta Nilu:

dosažení cílů

košíku s Mojžíšem!

Aj!: jak krásný je

ztopořený panický pyj

se poprvé nabízející

pro dívčí ústa!


Hořící keř:

HO hasit!

***

Však tělo kdesi

vzdálené lásky se

domáhá – přítele –

být zahaleno do

rubáše-lnu ukojení

oddaně spánkem

dýchat hlavu na

rameni: čas plyne

k  nezastavení

a to je: výkřik:


UMÍRÁM !

DROBNÁ MILOSTNÁ OTÁZKA

Řekni!

Kdo neřeší

v tom ochlupení

ořeší kdo se nechlubí

sám sebou se nemá

zapotřebí sdílet

zapomínat,


že JE?!

NÁPLŇ NOCI

Život? Vot što jesť?

Bolest a bolest a bolest.

Žizň, tak. Ji zaženu

si láhev vezmu za ženu

a onanicky budu pít.

ŠATNÍK NAHOTY

Až se dá do deště

otevřu šatník – dokořán.

A budu vzhlížet:

do nahoty dívčí.


Která mi padne.

Nejvíc ze všeho.


VN:F [1.9.17_1161]
Jiří Staněk: básně, 2.0 out of 5 based on 2 ratings
Be Sociable, Share!
Napsat komentář