Projet srstí
Chlupatý hřbet, upřímné oči, hebké tlapy.
Opuštěné nádraží v oparu léta.
Klidný vzduch tuláků.
Podzim klepe na brány světa.
Zoufalstvím řve horký den.
Jsi tu se mnou jen tak, bezelstně.
Tvá němá tvář nečeká moje moudra.
Konečně mluvím, povídám. Bez hlesu, bez hlasu.
Popraskané laťky dřevěné lavičky.
Máš pár zranění, prokousnutý krk a hnisající strupy.
Tulíš se a vrníš.
Slunce hraje na schovávanou s višňovými mraky.
Hodiny nezadržitelně měří příjezd, houkavý příjezd našeho konce.
Hladit a zapomenout.
Vzájemná důvěra, pochopení, bolestná minulost.
Svoje bitvy jsme prohrály.
Větrné mlýny se točí dál.
Duše a těla.
Touláš se po mně, jako bych byla krajinou.
Drápy lehce zarýváš do kůže.
Koleje se začínají chvět.
Musím, musíš. Odjet, vstát.
Má ruka projede naposledy jemnou srstí.
Těla bez duše a duše spoře oděny tělem.
Minulost mám před sebou
Vltava dnes voní.
Mlékem a skořicí.
Příslibem útěšných nocí.
Já, kniha, studené dlaždice.Vysypu poslední drobky housek, ze sebe.
Labutí černé korálky očí mě pozorují.
Vlny jí plují kolem bílých boků.
Moci tak za tebou, žádná pevná zem pod nohama, jen hladina, co mě topí.
Veškerý cit na vodě.
Tvůj dlouhý krk a urvaná pírka.
Plují šedivou řekou.
Šustění křídel, další přilétají.
Bez studu.
Se drbete.
Bez ostychu.
Se milujete.
Bez zábran.
Si plujete.
Bez řádu, zákonů.
Si žijete.
Bez přestávky, bez zastavení.
Rybáři na břehu.
Lovím pstruhy v tůni snu.
Sekám do ledu. Jen se neprobořit…
Tupá sekera, sem tam zub.
Eskymák nade mnou škrtá sirkou.
Zlomí se nebo zapálí? Vyplň se, osude.
***
Až usne noc
a zhasnou hvězdy.
Až se probudíme
vprostřed bdění.
Až bude víc odpovědí
než otázek.
Až se ptáci na nebi
zastaví v letu.
Až řeky přestanou téct
a otočí se zpátky,
aby našly pramen.
Až spadnou všechny
střechy světa.
Až zůstane Adam, Eva a had
v poklidu v ráji.
V tu chvíli zapomenu.
Jednou zmizím
Mezi skály.
Do ticha.
Jen s tím, co unesu na zádech.
Se svým strachem.
Se svými myšlenkami.
S melodií v hlavě.
S jednou básní, kterou neznáš.
Všechno zůstane tady.
Všechna marná snaha.
Všechny planý naděje.
Všechny ty pošetilý plány.
A zbude po mně prázdný šuplík.
Přetvářka.
Lži.
Klíč v zámku.
Smutek na gramofonový pásce.
Prach na klapkách klavíru.
Na ten den se těším.
Půjdu tam, kam budou mířit moje kroky.
Víc nevím.
Není vůbec smutné, že zmizím.
Ale to, že někdo jiný zůstane.
