Muž z Acapulca
Ivan Petlan,
Druhé město 2009, 88 stran
Myšlenka, že brněnský básník a matematik Ivan Petlan bude oficiálně knižně debutovat právě sbírkou limeriků, by před několika lety neobstála. Poté, co nakladatelství Druhé město vydalo jeho Muže z Acapulca, nezdá se to být špatným krokem. Petlanovy limeriky jsou víc než jen zdařilé, jsou nápadité – a pobaví. Už název knihy je většině lidem povědomý – slibuje dobrou zábavu a pokud si hned nevzpomeneme na skvělého Belmonda v de Brocově stejnojmenné parodii, pak si možná knížku koupíme už právě pro ten název – zdá se nám být značkou dobré kvality. Koneckonců mystifikace na mimořádně tvrdých rudých deskách knihy, které počítají s tím, že půjde z ruky do ruky, podporuje úporné nutkání s koupí neváhat. Jedná se o obchodní tah nakladatelství – a o tom, jak je šikovný netřeba mudrovat v recenzi, ale spíš v pokladně. Podstatnější pro čtenáře je, že z pohledu zábavního průmyslu kniha rozhodně nezklame. Položíme-li si otázku, co mají knihy člověku nabídnout, máme k dispozici několikero odpovědí: pobavit, poučit, povznést, obohatit, ukrátit dlouhou chvíli, efektně vyplnit prázdné místo v knihovničce. Je dobré, když kniha splňuje alespoň jeden z uvedených požadavků – vyjma posledního. Petlanova knížka splňuje minimálně kritéria dvě. Že je zábavná, potvrdí mnozí posluchači Petlanových veřejných vystoupení, kde své limeriky úspěšně testoval. Že je povznášející? Pokud ji budeme srovnávat s produkcí tzv. zábavního průmyslu – tedy produkcí humoru našich současných „bavičů“, pak odpověď na tuto otázku zní: ANO. Petlanův humor je inteligentní, vícevrstevnatý a nepřeexponovaný, a to i tam, kde by se zdálo, že obsah sdělení je povrchním naplněním Learem stanovené formy. Tak například: Jedna holka z Brestu / poblíž motorestu / chodila jak povadlá. / Inu, včera propadla / z těhotenských testů.(s.8) Petlanovi se ale daří objevit i „fórek“ tak nečekaný, že má sílu metafory i pointy dobré básně zároveň: Podivný chlap z Jersey / dal se na diverzi – / vícekrát byl slyšen / kterak v noci tiše / nabádá plot ke rzi. (s. 37) V posledních tržně vypjatých letech nebývá pravidlem, že reklamní hyperlativy dojdou naplnění v propagovaném výrobku. V případě limerikového Muže z Acapulca reklama nelhala, když psala, že autor bedlivě sleduje dění u nás i ve světě, že sbírá a třídí informace a jsou z toho limeriky typu: Jeden dělník z Číny / míval těžké splíny. / Vždycky skoro plačky / šil dopravní značky / na značkové džíny. (s.13)
Pokud tedy nebudeme uvažovat o tom, zda jsou limeriky poezie nebo ne, pokud poezii nezatížíme požadavkem, že musí být zadumaná nebo rozervaná a na první pohled aspoň trochu nesrozumitelná, pak můžeme Petlanovu sbírku klidně do české poezie s chutí vřadit. Včetně tvrzení autora téměř limerikově stručného doslovu Martina Černera: „…k řadě básníků v čele s otcem průkopníkem Edwardem Learem a jeho překladateli Antonínem Přidalem a Janem Vladislavem, následovanými básníky Emanuelem Fryntou a Jiřím Žáčkem se připojuje Ivan Petlan… není to řada s předem daným pořadím, spíše hlouček básníků na zimní procházce. A že zrovna napadl sníh a cesta je neprošlapaná, střídají se ve vedení.“
A protože producenti knihy slibují cestování kolem světa, setkání s mnoha zajímavými lidmi, neodolám a podělím se se čtenáři o postavu, která ve dvojici spolu s Gekem prosvětlovala dětství mé generace spolu s Tomem a Huckleberrym, Luisou a Lotkou a dalšími, tedy: Jeden mužik z Čukotky / měl doklady bez fotky. / Tvrdil, že ho všude znají – / tady, tam i v cizím kraji, / proslulý Čuk z Čukotky. (s. 78) A když už jsme v někdejší šestině světa, závěrem se stavíme na skok tam, kam se dříve jezdívalo o radu nejčastěji: Jeden básník z Moskvy / přejedl se broskví. /Nebylo to ale z hladu, / na své stichy čekal v sadu, / až se rosa doskví. Myslím, že v onom hloučku básníků z doslovu, se Petlan svou sbírkou sice skromně, ale přece jen neodbytně dostává do vedení. Kdo nevěří, ať si zajede do irského Limericku a optá se tamních mořských vlků!
Milan Hrabal
