U příležitosti příprav jubilejního 15. ročníku studentského filmového festivalu Zlatý voči jsem vyzpovídala jeho produkční Jitku Kotrlovou, která nám ochotně odpověděla na vše, co nás ohledně připravované akce zajímalo.
V první řadě se nabízí otázka, co jsou vlastně Zlatý voči za festival? Co je jeho cílem? K čemu by, podle vás, organizátorů, měl směřovat?
Festival Zlatý voči vznikl již v roce 1988 přímo z iniciativy studentů filmové vědy. Dodnes tato tradice na katedře přetrvává a domnívám se, že stále se stejným cílem: vyzkoušet si teorii v praxi. To, že je možné z těchto prací uspořádat každý rok festival, svědčí o tom, že studenti audiovizuálních studií nezůstávají jen u knih. Přitom by si tyto filmy těžko hledaly prostor na jiných festivalech, jelikož zde mluvíme o filmech, které nespadají ani do školních filmů, ani do amatérské tvorby. Zůstávají někde uprostřed, jejich tvůrci ovládají výrazové prostředky, ale nejsou zaštítěni žádnou vyšší institucí, která by je usměrňovala (kromě studentů Centra audiovizuálních studií). Proto jsou Zlatý voči ojedinělou akcí alespoň v Praze a jejich úzkou profilaci se snažíme udržet.
Kdo vlastně festival pořádá, připravuje a řídí? Jaké je složení realizačního týmu? Jsou Zlatý voči záležitostí čistě studentskou, nebo se na jejich organizaci podílejí i pedagogové?
Hlavním organizátorem je Libor Nemeškal, který minulý rok měl největší zásluhy na tom, že bylo o festivalu slyšet a vidět. Ale pořádání festivalu není jen o jednom člověku. Na katedře jsme jako studenti měli pocit, že bychom si měli v praxi vyzkoušet něco na poli našich budoucích pracovních aktivit. Pořádání festivalu v malém je poměrně dobrá zkušenost. Každý rok jsou oslovováni studenti z prvního ročníku, aby si vyzkoušeli, jak se vlastně festival dělá. Je nás teď dohromady tak dvanáct. Pracujeme po skupinkách ve dvojicích či trojicích, jedni mají na starost program, jiní propagaci, další hosty a produkci. Během příprav postupně přibývají další lidé, kteří pak pomáhají s předvýběrem filmů a s katalogem. Ale samozřejmě není toto uspořádání pevně dané a lze libovolně kolovat.
Máte pevně daná kritéria pro výběr filmů, které pustíte na festival? Pokud ano, jaká to jsou? Kde filmy vlastně sháníte? Jedná se o čistě regionální záležitost, nebo se diváci mohou těšit i na filmy z jiných měst České republiky, nebo dokonce z jiných zemí?
Pro výběr filmů jsme si stanovili již na začátku podmínku, že by měly pocházet od tvůrců, kteří studují nebo studovali filmovou teorii. Tudíž oslovujeme jednak filmová studia v Brně, v Olomouci, ale také Centrum audiovizuálních studií na FAMU, s kterým filmová věda měla dlouho společné pedagogy. Letos nově přibudou filmy také ze zahraničí, na které jsme velice zvědaví. Jmenovitě ze Slovenska a Polska. Jelikož studentů filmových teorií není neomezeně, je těžké hledat tematické filmy. Proto se nesnažíme vymýšlet jiná omezení než je limit do 20 minut a pokud možno co nejaktuálnější tvorba. Filmy je možné zasílat na adresu naší katedry, ale osvědčuje se nám je vyzvedávat od tvůrců osobně. Což v některých případech znamená výlet nejdál do Olomouce.
Pro jaký okruh diváků jsou podle vás Zlatý voči určeny?
Pro všechny, kteří nepovažují film jen za zábavu a do kina chodí i pro něco jiného. Letos se festival koná ve studentském klubu K4, což jsou prostory pro filmovou projekci samy o sobě netradiční a rozhodně budou běžné vnímání filmu narušovat. Je pravda, že festival může působit jako uzavřená projekce, jejímuž obsahu rozumí jen zasvěcení. Ale velká návštěvnost z minulého roku ukázala, že filmy jsou přístupné i širšímu publiku. Podle mého platí, že pokud alespoň trochu přemýšlíte o tom, jak film komunikuje s divákem, jdete na správnou akci. Pro ty, které filmy až tak nezajímají, připravujeme po projekcích doprovodný program.
Zajímalo by mne, jak vlastně soutěžní snímky oceňujete? V jakých kategoriích se mohou ucházet o vaši přízeň?
Oceňování filmů je kapitola sama o sobě. Jednak se ceny od začátku festivalu měnily. Některé vznikly přímo z iniciativy poroty a další rok zanikly, protože si jejich význam nikdo nepamatoval. V tomto ohledu jsou Zlatý Voči doopravdy unikátním festivalem. Minulý rok jsme se pokusili ustálit alespoň počet cen a definovat je. Z předchozích ročníků jsme ponechali hlavní cenu Zlatý voči, Voči Jeanne Moreau pro feminní prvek ve filmu, Růžové brejle, Poškrábané brejle Kurta Krena – cena za avantgardní přínos. Nově mohli hlasovat sami diváci. Jejich cena nakonec získala název Percepční cena publika. Pro letošek se změny v udělovaných kategoriích nechystají. Zlatý voči nejsou festivalem, kde by se hodnotila řemeslná stránka věci, ale porota by se měla zaměřovat na obsah a hodnotit přístup k tématu. Například cena Voči Jeanne Moreau není výhradně určena pro režisérky ani pro propagaci feministické tematiky, například před pár lety tuto cenu získaly ukázky k festivalu, které si ironicky pohrávaly s citacemi Laury Mulveyové.
Nakonec by mne ještě zajímalo, kdo tvoří porotu letošního ročníku?
Zatím jsou jména ještě překvapením i pro mne. Část našeho týmu, která má za úkol vybrat porotu a oslovit ji, si zatím své typy nechává pro sebe. Jako každý rok, by měli filmy hodnotit lidé z oboru, nejen filmoví historici a kritici, ale i samotní tvůrci a rozhodně rádi uvítáme i někoho ze studentů. Složení poroty se jistě objeví před konáním festivalu na našich webových stránkách www.zlatyvoci.cz.
Děkuji za Váš čas a v květnu se budu těšit na to, co na festivalu Zlatý voči uvidím a zažiji.
Nelly Wernischová
