Možná se mi budete smát, ale třeba nejsem daleko od pravdy, když si dovolím vyslovit názor, že pan Maslow by dnes svoji pyramidu priorit určitě předělal. Základní životní potřeby průměrného středoevropana jsou dnes jídlo, pití, sex a televize. Možná by se našli i tací, kdo by televizi dali přednost, kdyby si měli vybrat mezi tou potvorou a střechou nad hlavou. Nic proti tomu, jak si to udělaj, takový to maj.
Když si to tak vezmu, klasický televizní aparát jsem neměl ve svém vlastnictví nikdy v životě. Jako dítě jsem byl vychováván přístrojem, který vlastnili mí rodiče, poté jsem nějaký čas „relaxovával“ u přístroje přítelkyně (než kixl). Dokonce jsem jednou došel tak daleko, že jsem měl v počítači instalovanou analogovou TV kartu (než přestali analogově vysílat). Prostě jsem bláhově experimentoval s měkkou formou této drogy a netušil, že se u mne pomalu vytváří závislost. Tiše a nenápadně s pocitem, že všechno je o.k.
Ale mí andělé strážní nade mnou pilně bděli. Když si to uvědomím, měl jsem vlastně velké štěstí. Nakonec jsem to ustál i bez pomoci Káčka (rozuměj K-centra) a dostal jsem se z toho bez absťáku. Teď jsem čistej už pár let a nechybí mi to. Je sice fakt, že když si sednu v hospodě, kde hraje telka, pomalu mi nabíhá flashback a často se přistihnu, že jako většina ostatních závisláků, kteří v tom tvrdě jedou, mám oči zabodnuté do cizího příběhu a moje vlastní identita se začne vytrácet. Jakmile to začne „najíždět“, slintám a zorničky se mi zúží. Většinou mne zachrání přítelkyně. Zacloumá se mnou, zaplatíme a jdeme pryč. Někdy mi pak z toho bývá šoufl.
Neřeším moc osudy jiných lidí, který to s telkou dotáhnou až na krchov. Mám dost starostí sám se sebou. Vydal jsem se na duchovní cestu. Musím tak splatit dluh andělům, kteří mě z toho dostali. Říkal to i Osho, že máme žít svoje vlastní životy naplno, jak jen to jde. Že prý narodit se jako člověk je velká vzácnost a zahodit takovou příležitost v podstatě znamená posrat si karmu na spoustu životů dopředu. Medituju a stále opakuju mantru „Děkuji Bože, že mi dáváš sílu.“ A ono to fakt funguje!
Režisér Svěrák měl pravdu v tom „Akumulátoru“. Když jsem tenhle film viděl poprvé, měl jsem z něj velkou prču, jako všichni ostatní. Teď vím, že je to vážná věc. Velká vizionářská věc a poselství pro nás všechny. Už mi ani není smutno, když si uvědomím, že jsem zůstal skoro sám. Že jsem možná jeden z posledních, kteří se z toho dostali. Naučil jsem se s tím žít. Jo, Bože, děkuju, že mi dáváš sílu… Vlastně… nejsem sám…
Co bych měl vysvětlovat? Stejně si myslím, že byste mě nepochopili. Ale to si neodpustím, dát vám jednu radu. Jestli budete mít štěstí, někdy se vám otevře světlo na konci tunelu a vy spatříte své vlastní životy (třeba, když vypnou proud), chytněte se tý příležitosti a držte se jí zubama i nehtama. Pak možná dosáhnete na skutečnou pravdu a svobodu.
A potom..
Zpověď člověka jménem Jose
(pozn. Více podobných beztelevizních kravin najdete na www.beztelevize.info)
Jose
