Miroslav Hašek / Libor Uher
Galerie Koridor,
České mládeže 8, Ústí nad Labem
9. 12. 2009 – 31. 1. 2010
Na sklonku loňského roku byla v Ústí nad Labem slavnostně znovuzahájena činnost výstavního prostoru, nacházejícího se na chodbě, spojující starou a novou budovu zdejší Pedagogické fakulty (PF). Proč bylo jeho fungování přerušeno a k jakým změnám zde došlo? V první řadě se nám představuje pod novým názvem Galerie Koridor. Najdeme ji na stejném místě, na jakém se nacházela dřívější galerie Na chodbě, která zde existovala od roku 2002, a spolu s Mgr. Janem Řezáčem, tajemníkem Katedry výtvarné kultury (KVK), se o její chod staral také Mgr. Martin Kolář a Mgr. Vendula Fremlová z Fakulty umění a designu. S odchodem Mgr. Jana Řezáče z KVK skončila i galerie Na chodbě. Děkanát PF však prostor i nadále ponechal v rukou zmíněné katedry. Nový a čerstvý kurátorský tým je širší a „otevřenější“, než dříve – vychází jak z řad pedagogickým pracovníků, tak jejich studentů. Vyučující zastupuje bývalá ředitelka galerie Emila Filly Mgr. Eva Mráziková a stávající doktorandka a tajemnice KVK Mgr. Jitka Kratochvílová. Studenty reprezentuje osvědčené a „silné“ duo z magisterského studia jednooborové výtvarné výchovy, Monika Svobodová a Stanislav Pexa.
Tento výkvět ústecké výtvarky je opravdu z „fresh“ vod. Mgr. Eva Mráziková se kromě vlastní výtvarné tvorby věnuje kurátorství a prezentaci současného umění a do týmu Galerie Koridor vnáší zejména zkušenosti z galerijní praxe. Naopak Mgr. Jitka Kratochvílová se dlouhodobě zajímá o streetart a práci ve veřejném prostoru obecně, čímž otevírá nové, v ústeckém kraji doposud omezené a opomíjené možnosti. Galerie tak v budoucnu bude expandovat např. do přilehlých venkovních prostor. Ze studentů si kurátorky vybraly Moniku Svobodovou, která je náležitě zkušená v organizování kulturních akcí (např. každoroční Memoriál pana Proška), a Stanislava Pexu, který kromě svých kvalitních výtvarných realizací vnáší mužský element do jinak ženského týmu.
Zaměření galerií pro současné umění je často jednostranné a návštěvníky časem začne nudit, což vyplývá z přítomnosti jediného kurátora/kurátorky. Galerie Koridor naproti tomu navazuje úzkou spolupráci mezi pedagogy a studenty, není výsledkem práce jediného člověka a je více otevřená nápadům „zvenčí“, což je jedině přínosem. Navíc se v takovémto týmu dá snadněji rozdělit a zvládnout práce, kterou provoz galerie obnáší. Jak uvedla sama Mráziková: „Důvod volby rozsáhlejšího kurátorského týmu byl jasný – výstavní činnost v podobných prostorech je značně altruistická záležitost, která stojí hlavně na dobrovolnosti a osobní angažovanosti zúčastněných.“
A čím je tedy prostor Galerie Koridor tak specifický? Jak už jsem zmínila na začátku, je jedinou spojovací cestou mezi dvěmi budovami – jakousi tepnou, jíž denně proudí stovky studentů, kteří vystavené artefakty prostě nemohou minout. Ačkoli se třeba o umění nezajímají a nic jim neříká, nebo prostě jen nemají čas ani náladu navštěvovat výstavy, tento prostor se jim „vnutí“ sám. Svou povahou je tedy přiměřeně agresivní a má za úkol nikoho nenechat projít bez povšimnutí. Pracuje podobně jako reklamy, které denodenně potkáváme a i přesto, že je nechceme vídat, naše oči je vizuálně zpracovávají. Galerie Koridor si v této roli počíná jemně, nevtíravě, svým způsobem pedagogicky. Kolemjdoucí nijak nepřehlcuje a chytře se snaží informovat o současné výtvarné scéně.
Ke konci činnosti galerie Na chodbě se zdálo,že trochu zaostává a mizí z dohledu. Nový tým to chce evidentně napravit, vlít novou krev do žil, rozdmýchat tuto tepnu pedagogické fakulty. Proto se do svého repertoáru chystá mimo výstav zařadit také přednášky autorů, animační projekty a workshopy, které v tomto frekventovaném prostoru budou probíhat možná trochu dramaticky, ale v dnešní době by měly být nedílnou součástí každé galerie, která nechce dávat šanci jenom vystavujícím, ale také divákovi.
Galerie Koridor se nechce soustředit pouze na ústeckou scénu – chce jít i mimo město a mimo ČR. Chce motivovat nejen studenty z KVK, ale i z jiných fakult, univerzit a měst, aby výsledky své práce neschovávali „do šuplíku“, protože pro umělce je jednou z důležitých složek jeho tvorby právě závěrečná prezentace. Nová galerie je samozřejmě otevřená i absolventům či již zavedeným autorům. Rozhodně se máme na co těšit!
Mohlo by se zdát, že galerie Galerie Koridor má menší handicap v tom, že je možné zde vystavovat pouze práce dvojrozměrné, které se umisťují pod sklo, do jednoho z celkem dvaceti rámů Nielsen o rozměrech 100 x 70 cm.. Tím ze svého záběru nechtěně vyřazuje prostorová díla. Koridor, jak sama Mráziková uvádí, „je tepnou, kde proudí nepřiměřeně mnoho lidí, proto není tento prostor možné nikterak hlídat.“ Do budoucna však kurátorský tým přemýšlí nad změnou závěsného média – tou bude možná vitrína, kde by mohly být vystaveny i „prostorovější“ artefakty či projekty s prvky nových medií.
První, startovací žiletkou, která by měla pomoci rozlít novou vizální krev na půdě PF, je výstava Miroslava Haška a Libora Uhera – studentů bakalářského studia jednooborové výtvarné výchovy na KVK. Kurátorovala ji především Mgr. Eva Mráziková a spojila zde dva výrazné a prosazující se talenty, kteří však pracují zcela odlišnými způsoby. V Galerii Koridor se kupodivu „sešli“ u společného média – kresby. Ta má ve výtvarném světě své jasné a pevné postavení, často ale plní pouze roli média záznamového a v poslední době bojuje o získání nové identity.
Miroslav Hašek si vlastně ani není jist, co v galerii představuje. Sám totiž tvrdí, že kreslit neumí. Možná se s jeho názorem mohou ztotožnit i jiní diváci. Pro mě jeho kresby ukazují jemný, až ženský rukopis, jakoby inspirovný japonskými dřevořezy a možná i vedením a kresbami Mgr. Evy Mrázikové. Fixy, „gelovky“, tužky či propisky jsou autorovi nápomocny v utváření dojmu určitého diletantství a spontánnosti. Připomínají mi pány učitele z mé střední školy, kteří říkali: „na kresbu se v žádném případě nepoužívá propiska!“ Znamená to tedy, že by snad Hašek neměl kreslit?!
Naproti tomu vyznění prací Libora Uhra je mužské, tvrdé a rázné. Není se čemu divit! Zpracovává téma zabijačky. Linky na jeho kresbách jsou hnány až do schematičnosti, připomínající technické výkresy. Touto „racionální“ kresbou nenechává prostor pro imaginaci ani pro další možná divákova vysvětlení. Kresba je jasná i přes stálé změny podkladu: krepový papír, voskový papír, PVC ubrus – materiály, které se používají při zabijačce, ale nalezneme je i v maminčině kuchyni… Právě těmito materiály mi Libor Uher připomněl cykly prací z těsta a podobných „potravinářských“ materiálů od Mgr. Jitky Géringové, která rovněž působí na KVK.
I přes všechny rozdíly v technickém provedení oba autoři pracují s jakousi banálností lidských životů. Oba si zde vyzkoušeli jiné médium, než se kterým byli doposud zvyklí pracovat. Nebo kterým se až doposud prezentovali na veřejnosti. Miroslav Hašek totiž pracuje převážně s fotografií a Libor Uher se více zabývá malbou.
Myslím, že pro zahájení činnosti Galerie Koridor a znovurozproudění vizuální krve chodbou pedagogické fakulty byli Miroslav Hašek a Libor Uher dobrou volbou. S koncem ledna i koncem stávající výstavy se budeme moci těšit na výstavu novou – s největší pravděpodobností půjde o práce slovenské umělkyně Světlany Fialové, která se zabývá přesahem mezi médiem kresby a grafiky.
Tereza Záchová
