Fridrichova čítanka aneb knižní antitipy pro čtenářské laiky
Japonský spisovatel Haruki Murakami mě uhranul již svým Norským dřevem a postupně jsem přečetl vše, co bylo doposud přeloženo. Není proto divu, že jsem si opatřil i jeho nový román Sputnik, má láska (japonsky 1999). Považuji však tento neopětovaný příběh lesbické lásky a zvláštního, jednostranného přátelství mezi mladým učitelem a Fialkou za nejslabší Murakamiho příběh. Připadá mi, že je kompozičně dostatečně nedotažený a samotná lovestory, sorry, Haruki, na román nestačí. Přesto to není úplný průšvih, doporučuji však spíše čtenářům, kteří od jazzového Japonce doposud nic nečetli.
Zato Cormaca McCarthyho Dítě Boží (původně z roku 1973) je opravdu husté, černé kafe bez čtenářsky podbízivého cukru. Jen jsem do knihy lehce nakoukl a už mě držely ty krátké, výstižné kapitolky pod mým čtenářským krkem a nepustily, dokud jsem příběh dementního nekrofila a vraha nedočetl do konce. Znáte-li jeho dílo, zejména v loňském roce česky vydaný Krvavý poledník, a chystáte-li se na jeho zfilmovanou Cestu, neváhejte a kupte si i Dítě Boží, neboť je v něm pravá a nefalšovaná emulze zvláštních, úchylných a zlobných přísad, které najdete ve všech jeho následujících McCarthyho románech. Pozoruhodné!
A do třetice encyklopedická radost. Pro všechny, kteří chtějí mít přehled v teorii seznamů, soupisů a výčtů, pro všechny, kteří milují Borgese, Pereka, Villona, Döblina atd. atd. Umberto Eco psal tuto knihu jako soubor listopadových přednášek pro Louvre (smekám před Argem, že to tak rychle přeložili) a jmenuje se Bludiště seznamů. Světoznámý sémiotik tak navazuje na své dva předchozí opusy Dějiny krásy a Dějiny ošklivosti. V aktuálním Bludišti je však více hravý a své dedukce dokládá hojnými citacemi z původních děl. Jedním slovem nádhera! Zde si neodpustím citaci z kapitoly Excesy od Rabelaise dále, kde vám uvedu několik her, které Gargantua ovládal (a Bůh ví, kde našel čas, aby je všechny hrál). Beru to ke konci: …s ptáčkem, na bodačku, mákni si, do stružky, s klackem, s drakem, zavadilku, s hůlkami, na loterii, podstrkávanou, na kadecoun, jak leží, na kulhačku, na smrtku, lízni ho, umyj ho, na síto, vovísek…
No, není to krása, místo lítání po ústeckých klubech a pubech byste si, milí čtenáři a milé čtenářky, mohli občas zahrát nějakou hru a život by byl opět o něco více funny, nebo chcete opravdu číst? Proč, vždyť všechno je na netu, nebo se pletu?
A na závěr malá čtenářská relikvie. 31.12.2009 jsem dostal opravdu svou loňskou, poslední knihu od nakladatele Romana Poláka z Protisu, který mi poslal antologii autorů sdružených kolem Skupiny XXVI Soví let, která byla připravena k vydání v roce 1993. S velkými obavami jsem nalistoval své studentské verše a byly opravdu, ale opravdu příšerné; lehkým dojetím jsem knihu pročetl a zavzpomínal a bezpečně uložil na dno své knihovny, uklidněn, že vyšlo jen pár kusů. Inu, hříchy mládí… Tohle si fakt nepořizujte!
Radek Fridrich
