Karel Rada
Flashback
Protis 2009, 160 stran
Jak v soukolí se všechno mele, třeštěnina v hlavě vřeští a myšlenky kolísají mezi „je to jedno“ a „nevím co dál.“ Zastydlí underground, někdy až příliš moc melancholie, někdy až příliš moc textu, asi takový mám pocit z žánrově těžko uchopitelného díla Karla Rady Flashback.
Hoďme si trošku té analýzy. Knížka je to vcelku pěkná, tedy jak by řekl laik: „hezky se čte“, no jo, ale co s tím. Celý příběh se točí kolem zastydlého skoročtyřicátníka, který si užívá, jako by mu bylo dvacet. Má samozřejmě jisté umělecké ambice, částečně zneuznané společností a částečně provařené jeho přístupem k práci. Je fakt, že na tomhle se už dá pár zápletek postavit. Aby vynikly „mladíkovy“ životní ideje, je celý příběh vystaven na retrospekcích, jež se prolínají se současným vnímáním okolní reality. Odtud také název samotné knihy, který tuto rovinu vyprávění ještě více zdůrazní. Upřímně se divím, že z ediční přípravy nevyšel název s capslockem.
Pro „mladíka“ je okolní život undergrounďáckým prostředím, i když on sám se do něj pro svůj věk položit nemohl a zůstal jen na jeho okraji. Když probíhala sametová revoluce, mohlo mu být kolem dvaceti let. Má několik zásadních hodnot, mezi nimiž je na jednom z prvních míst sex. Ano, skutečně, mnohých praktik a sexuálních scén, ať už popisovaných či zmíněných, je v dílku opravdu hodně. Další hodnotou je pro hlavní postavu a vypravěče v jedné osobě hudba a také film.
Jenže téma lidí, kteří jsou odkojeni na Plasticích, není v českém literatuře výjimečné, vzpomeňme například na Pelce a jeho …a bude hůř, čí na jiné jeho „…a…“. Nemohu si pomoct, ale téma kalení, divokého se sjíždění, undergroundu po přechodu, šukání apod. už dnešního čtenáře nepřekvapí a dokonce ani nepobaví. Možná se někomu bude zdát, že obsahovou stránku díla povyšuje vzpomínka na Sametovou revoluci a na její patnácté výročí, v kterém se děj odehrává, ale opak je pravdou, na konci čtenářského zážitku má člověk pocit duševní prázdnoty. Poslední doraz na čtenářovu touhu po momentu překvapení je melancholicko-filosofický závěr, který spíše připomíná autorovu literární arteterapii. Knihak nakonec čtenáři rozbředne pod rukama.
Částečná snaha vypořádat se se současností zahnala autora do slepé uličky a učinila tak text pro budoucnost neaktuální. Je to zejména na místech, kde se až příliš opírá do politiky: „nejsem člen, ani sympatizant žádné politické strany. Snad jen lehký ideový spřízněnec Strany zelených“ nebo: „kroužím ulicemi s malou digitální videokamerou, kterou mi do ruky vložil Rudla, dnes navíc člen ódées – vládnoucí partaje na všech radnicích, kam jen pohlédneš.“ Z tohoto pohledu text postrádá význam už v době svého vydání, tedy při příležitosti dvacátého výročí Samotové revoluce. Chtělo by to zkrátka odstup.
Co nebylo uděláno po obsahové stránce, je částečně nahrazeno spisovatelským umem a básnickým talentem, jenž je rozpoznatelný na každé straně. Autor vytváří dokonalé básnické obrazy, výjevy se tvoří a zase zanikají a plynule na sebe navazují. Autor se coby básník nejvíce odhaluje v intermezzech, které text rozdělují na tři části a jsou ukázkovým příkladem básní v próze: „Jitro by bylo, kdyby barvy dávno zapadly za obzor. Kdyby bohaté spektrum, jehož výslednicí je bílá, překryla tma noci. Noc je černá, nikoli modrá. Noc je beze světel. Světlo je tma a tma je světlo. To aby bylo jasno…“
Text chce naznačit, že je promyšlený, retrospekce se prolíná s realitou, je v něm mnoho kritiky a mnoho osobnostního tápání, ale hlavní těžiště textu je ve schopnosti vytvářet básnické obrazy, ve schopnosti zachycovat fikční skutečnosti a popisovat je, nikoli v jejich významu. Karel Rada dokázal, že je výborný básník, ale ta próza trošku drhne, chce to zkrátka lepší nápad.
Tomáš Suk
Na první pohled zřejmé nepochopení toho, o čem má kniha je, přikládám Vašemu generačnímu názoru (názoru dnešních „mladíků“ čili „born in the eighties“ – že jsem se strefil?), že my všichni androši jsme podle vás „puberťáci“, kteří si jen stěžujou na to, že se v dnešním tvrdém kapitalismu nedá žít, zatímco vy, kteří jste už na základku chodili po roce 1990, jste vysoce etablovaní a „dospělí“, uvědomělí chlápci a dámy a že berete všechny ty tzv. civilizační sračky za samozřejmost. Před čtyřmi lety věkově mi bližší „Bledavý Perleťovec“ na webu Čmelák a svět napsal pravý opak toho, co Vy: že to téma a můj životní postoj je „chvály a obdivu hodný“, ale že je to zpracováno samými klišé…
A navíc je na Vaší recenzi víc než jen vidět, že jste ji přečetl „letem-světem“ (možná je to tím, jak je – dle Vás – čtivě napsána) a napsal ji tak trochu narychlo, jak je ostatně zvykem vaší dynamické, flexibilní generace: nepřesně v ní citujete (neobsahuje žádné „Jitro by bylo…“ nýbrž „Jiné by bylo…“ apod.) a navíc ostudně spekulujete o hrdinově věku přesto, že je to tam několikrát implicitně obsaženo (hrdina v reálném čase příběhu oslavil čtyřicítku, a protože se příběh odehrává 15 let po převratu, dá se selským odečtem spočíst, že mu v r.1989 bylo 25 a ne „kolem dvaceti“, jak ve své recenzi uvádíte).
Zkrátka: Flashback není pro psán pro vás – pro vaši „sekernickou“ generaci (svou tvrdou pravicovostí a smířlivostí s tzv. „pokrokem“, pozitivním vývojem ekonomiky a „civilizačními návyky“ ne nepodobnou té modrokošilácké z padesátých let, dnes modroptákovské), ale pro lidi narozené tak zhruba v letech 1960-1980. Vy mladší už to chápat nemůžete. Androš je životní postoj a ne puberta, ze které se vyrůstá. Což je jedno z témat Flashbacku – pominu-li téma drog, změn vědomí, mimosmyslového vnímání času…, a pominu-li též intertextové odkazy na svět filmu, na aristotelskou výstavbu příběhu nebo na vyrovnání se s rozdělením Československa a vznik jakéhosi polotovaru jménem „Česko“ (fuj!).
Nejen proto teď čekám hlavně na Tvar a na Hosta, kde snad vyjdou fundovanější recenze.
Vážený pane Rado,
knihu jsem nečetl, recenzi hodnotit nehodlám, ač byla otištěna v médiu, za které zodpovídám jako šéfredaktor. Je však věcí autora, zda si svůj text dokáže uhájit, tudíž toto nechám na Tomášovi. Přesto se dovolím vůči Vaší reakci ohradit.
Nelíbí se mi Vaše škatulkování, proti kterému se sám paradoxně ohrazujete. Píšete: „…my všichni androši jsme podle vás „puberťáci“, kteří si jen stěžujou na to, že se v dnešním tvrdém kapitalismu nedá žít, zatímco vy, kteří jste už na základku chodili po roce 1990, jste vysoce etablovaní a „dospělí“, uvědomělí chlápci a dámy a že berete všechny ty tzv. civilizační sračky za samozřejmost.“ Tzn. mladší generaci vyčítáte jednostranný pohled na Vás. Přitom sám, o několik řádků níže, děláte to samé: „Flashback není pro psán pro vás – pro vaši „sekernickou“ generaci (svou tvrdou pravicovostí a smířlivostí s tzv. „pokrokem“, pozitivním vývojem ekonomiky a „civilizačními návyky“ ne nepodobnou té modrokošilácké z padesátých let, dnes modroptákovské), ale pro lidi narozené tak zhruba v letech 1960-1980. Vy mladší už to chápat nemůžete.“
Předně, kniha je psána dle mého vždy pro všechny, někomu se líbí, někomu se nelíbí, to je věcí názoru. Snad i té generace, i když by to o textu ledasco vypovídalo (hovořím obecně). Přesto dle mého nelze napsat, to není pro Vás, to nepochopíte. Ale to není to hlavní.
Hlavní je, že se stejnou jednostranností, proti které se ohrazujete, stíráte „naší“ generaci. Navíc nálepkami, které mne osobně uráží. Pokud se chcete vyhrazovat proti pohledu na Vás „undergrounďáky“, jimž já osobně neupírám a ani nemohu upírat význam , prosím neházejte celou „naši“ generaci do jednoho pytle. Vypadá to pak přinejmenším podivně, ne-li jinak.
K ohodnocení v Tvaru a Hostu. Jsme časopis amatérů, navíc často mladých a neostřílených, tzn. nečekejte od nás brilantní analytické rozbory, je faktem, že ty však nejsou ani v oněch zmiňovaných periodikách a Vy je pravděpodobně ani nečekáte. Host i Tvar Vám jistě nabídnou reflexi, která bude mít vyšší váhu i úroveň, navíc knihu zřejmě zhodnotí lidé Vám věkově bližší, tudíž obeznámenější s českou minulostí, přesto se domnívám, že h_aluzácká reflexe má význam. Říká, jak se na Vaši knihu dívá jeden člen generace, která dobu, jíž v ní pravděpodobně popisujete, nezažila. A to může být zajímavé, ne?
Děkuji za reakci a přeji příjemný den
Tomáš Čada
Vážený pane šéfredaktore, nic to nemění na tom, že váš kolega z Flashbacku špatně cituje a že o jeho undergroundovém hrdinovi napsal, že je to „puberťák“. Prostě jsem se jen ohradil.
A ten můj pocit z generace „eighties“ není založen jen na dojmu z této recenze, je dlouhodobý a jen si jím pokouším vysvětlit, proč se váš kolega takhle vyjadřuje. A nemůžete už pak ani popřít, že ač mladá, vaše generace prostě nerebeluje, nýbrž naopak: bere ten nelidský systém jako samozřejmost, a že je zkrátka establishmentem nejestablishmentovanějším, až to zaráží.
Což samozřejmě neznamená, že vy osobně můžete být výjimkou…
Vážený pane Rado,
za chyby v citaci se samozřejmě omlouváme a mrzí nás. To je nepatřičnost, které jsme se vskutku neměli dopustit. Ostatní komentář s dovolením ponechám na autorovi a jeho touze se k Vaší kritice vyjádřit či nikoli. Nechci recenzní text jakkoli hodnotit, tzn. ani hájit, ani hanět.
Co se týká zbytku, nemyslím si, že je na tom generace mladší 30-ti let tak zle. Osobně se setkávám z řadou lidí, kteří se angažují v kulturním dění, snaží se zlepšit společenské soužití s různými minoritami či pořádají happeningy, přednášky, promítání atd. Proto mi přijde poněkud krátkozraké ohrazovat se proti celé generaci a její laxnosti. A to byl hlavní důvod mé reakce, pokud jsem to nenapsal dostatečně srozumitelně, mrzí mne to.
S pozdravem
Tomáš Čada
Včera po čtení Radka Fridricha v Kadani jsme na stejné téma vedli debatu přímo s Radkem. On to vyjádřil o něco líp než já a asi se to týká mnohem mladších lidí než jste i vy. A na tom, že naše generace rebelovala, že tolik a bezvýhradně nepřijímala co se jí předkládá v médiích a ve škole a mezi kamarády na facebooku apod, zkrátka že měla vždycky kritický postoj k realitě. Dnes ji všeobecně postrádáme – hlavně pak u té mladší generace. diskutovat se dá snad jen o tom, kde je ta věková hranice, za kterou jsou mladí už pro nás jen UFO. Vy to tedy nejste, a Tomáš Suk dle Radka F. taky ne. Ale stejně mi přijde, že si tu moji knihu jen „oskenoval“…
Dobrý den,
domnívám se, že vždy existoval a asi bude existovat rozdíl mezi generacemi. Že vždy existovala neschopnost se vzájemně chápat, ale to za a) neznamená, že nemohou být výjimky, za b) si nemyslím, že to musí být vždy špatně. Ale to je asi věcí názoru, třeba se ten můj časem změní.
Tomáš je člověk, který má řadu zájmů a dokázal dle mého řadu věcí, které nezvládají mnozí daleko starší a protřelejší. Co se týká recenze, tam ho hájit nebudu, neb mu do hlavy nevidím a nebavil jsem se s ním o ní. Ale to jsem psal již výše.
Děkuji za Vaše reakce
Tomáš Čada