Smrt Zajdy Munroa
Nick Cave
Argo 2009, 238 stran
přeložila Michala Marková
Nick Cave je pro mnohé pouhým hudebníkem, většinou ztotožněný s jeho kapelou Nick Cave & The Bad Seeds. Jeho osobní stránka na encyklopedickém serveru wikipedia.org však prozradí, že je i hercem, scénáristou, výtvarníkem, kníratým chlapem a také (pro tento text to nejdůležitější) spisovatelem. Po dvaceti letech dostal rockový pardál Cave opět chuť smočit svůj brk do inkoustu a potěšit svět druhým svým prozaickým kouskem. Čekání Nickových fandů na jeho další literární počin se dá směle přirovnat k obdobnému čekání na pokračování herní legendy Duke Nukem 3D. Po debutu A uzřela oslice anděla tedy následuje řídnutí jeho havraní hřívy, které dělá Nickovo čelo ještě majestátnějším, a mnohaleté sbírání zkušeností, jež jsou zřejmě pro sepsání takovéhoto výtvoru nutností. Světlo světa se tedy teď opírá do titulu Smrt Zajdy Munroa. Dychtiv přečíst si humorně podanou odbornou práci o genocidě australských zajíců jsem knihu otevřel a řízl se do prstu. Místo dětského popisu travičských postupů jsem na stránkách ovšem nalezl obsah zcela jiný.
Zajda Munro totiž není ušák s roztomilýma očima, je to frajer ve středních letech s vždy upraveným kohoutem na hlavě, s kufříkem plným parfémů a krémů a s vždy připraveným a prokrveným pinďourem v kalhotách. Můj milý hrdina má totiž velký problém držet své genitálie poblíž něžnějšího pohlaví na uzdě. Cave musí mít opravdu bujnou fantazii, anebo, vůbec nebudu tuto domněnku vyvracet, si se zástupem dívek v posteli vytrpěl také své. Je nutné podotknout, že autor vznik tohoto svazečku připisuje na vrub své někdejší kolegyni, australské popové zpěvačce, Kylie Minogue. Celý opus na sexuální nenasytnost je také podle Caveových slov výsledkem reakcí Britských mužů na klip k písni Spinning Around (2000). Zde Kylie kroutí svou roztomilou prdelkou ve zlatých šortkách. Při každém poslechu ožíval penis britské mužské populaci se stejnou vervou jako ten Zajdův. V knize najdeme na malou zpěvačku nemálo narážek, stejně jako na americkou hvězdu Avril Lavigne. Oběma se Cave v Poděkování omlouvá. Jako podomní obchodník s kosmetikou si Munro žije svůj spokojený život, kdy v jednom kuse brousí krásychtivé bábovky, utápí se v hotelových barech a kouří jednu lambertku za druhou. Věčně vonícímu, skvěle vypadajcímu, ze svého fiátku na holky neustále hvízdajícímu Zajdovi by to procházet mohlo, jako otci od rodiny nemělo.
Hlavní postava je jednoduše prototypem hajzla. Svoji ženu podvedl už pár dní po svatbě, na svého bystrého syna prdí jako na placatej kámen, chlastá, myslí si, že všechno vyřeší rozkrokem, masturbuje na pohřbu své ženy, kterou, ač celkem byla hysterická, svým chováním dožene k sebevraždě… Zde vidím nejvýraznější (ne nejdůležitější) linii celé knihy. Lumpova cesta za napravením nebo vykoupením. K podobnému konci Zajda od smrti své manželky také spěje. Sledován svou Nemesis, duchy a doprovázen svým synem se stává čím dál tím více paranoidním, ztrácí sebevědomí, nedokáže už ani prodat své laciné krámy, natož svést nějakou zákaznici či servírku. S každou utrženou ránou, s každou vypitou lahvičkou whisky, s každým přiblížením svého domněle osudného protivníka se Zajda přibližuje posledním stránkám a tudíž i své smrti. S faktem, že Munro půjde do kytek, jsem se smířil hned, jak jsem do ruky knihu vzal. Zatímco se čtenář drží jasně viditelné osy příběhu, musí ovšem vysledovat také několik chapadélek, které se od této chvíle odtrhávají a tvoří jakýsi citlivější, místy téměř psychoanalytický, proud Caveových myšlenek. Vztahy otec-syn (ne pouze Zajda-Junior) i matka-syn jsou zde zpracovány s pozoruhodnou silou, která předčí sílu infantilních a sexistických vtípků, se kterými jsem se celou dobu potýkal.
Co rozhodně knize na konečném dojmu nepřidá, je až nepochopitelná umělost, se kterou Cave napravuje svého hříšníka, který je ke všemu odsouzený k smrti již od začátku. Výčitky svědomí a podobné pochody se k postavě Monroa rozhodně nehodí. Roli citlivky v příběhu zastává svědomitě Zajda Junior. Celé takovéto snažení mi dost připomíná nešťastný závěr Formanova Muže na Měsíci, kdy Andy Kaufman místo poslední provokace uspořádá v Carnegie Hall velmi dojemné Vánoční představení a všechny obslouží sušenkami.
Věnováno kníru Nicka Cavea
Jiří Starý
