Divadelní hru Dva lidé ve Světelném městě prozařujícím daleké noci, jsem napsal někdy na sklonku roku 2OO2.
Netuším vůbec proč a z jakých důvodů. Navykl jsem sice dávat zelenou všemu nezáměrnému. Vše má ale své meze. Feerie je, minimálně, posunula. Přestože nemám rád divadlo, ani herce, a až na jisté výjimky je mi ten svět skutečně protivný, jsem něco takového napsal. Důvody k tomu ale nebyly nikterak praktické. Nic takového jako nějaký zájem či objednávka druhé strany. Příběh těch dvou lidí mi prostě spadnul na hlavu a posléze i do rukou, které v tom čase shodou okolností spočívaly na klávesnici. Stejně tak se i mohu jenom domnívat, o čem vlastně hra je. Jedna z nejkrásnějších kapitol Buňuelovy autobiografie Do posledního dechu je ta, v níž režisér vyjmenovává všechno, co má rád. Možná mě tím navedl možná nejpřirozenější způsob, jak druhé seznámit se sebou samým. Cítím, že patřím, minimálně svojí duší, do Světelného města. Fascinuje mě vše, co se v něm představuje. Muž se jménem On a jeho družka, zvaná Ona. Pak mám také rád dvojici Oba. Líbí se mi i kulisy Světelného města. Představuji si je ještě lepší, než třeba takový New York anebo Paříž. Ve Světelném městě je rozhodně o něco víc zahrad, než je obvyklé ve světových megapolích. A potom se prostírá kdesi jinde. Je v něm cosi nadskutečného. A to natolik, že to naše protagonisty, stejně jako policii, narkomafii anebo politické špičky či hasičský sbor,reprezentovaný požárnicí Annou, jaksi nadnáší. Nic tu také nedopadá úplně zle. Požár bývá uhašen, kriminálka dořeší zločin, ale pachatelé si dál užívají života na svobodě. Vítěz se dělí o vavříny…
Jenom jedna věc zůstává krátká. Na jinak dlouhé prsty vesmírného Jeruzaléma. A tou je láska. Anebo prostě vášeň. Možná jsem podvědomě citoval vrcholného představitele surrealistického romantismu v této oblasti. A možná jsem s ním i zajedno. V zásadní otázce: Je láska (vášeň, cit) vůbec možná? Po nějakou delší dobu, než která je ta, která se počíná vstupem těch dvou do obýváku? Vzápětí už přece volají na bezpečnostní službu. Musejí. Vždyť hoří!
Ukázalo se ale také, že ve Světelném městě, které přece prozařuje věčně se vzdalující noci, žíjí i moralisté, zde v úzce vegetariánském pojetí. Nejenom, že ponaučují a chovají se záludně. Páchají také smilstvo, málem na veřejnosti. A co teprve ty jejich sny? O nějaké cestě na americký středozápad? Na němž se nehodlají zastavit? Chtějí prý dál. Až někam nahoru, ke kanadským lesům. Kde žije smečka bobrů, přátelsky se prý chovajících k nějakým králíkům z městského chovu.
Na závěr bych chtěl poděkovat divadelnímu souboru Nusle Sobě, který ani jednou nezaváhal. Pod taktovkou Moniky Hoeppner alias Mony Stern se mnou nejenom znovu vstoupit do této nadreality, ale prostřednictvím četných zkoušek bytového divadla, ji také znovu objevit a nakonec i zrealizovat.
M.S. V Praze 14.03.2009
—————————————————————————————————————————————————————
zkrácená verze:
ONA
vyspala se
osprchovala
nadechla se dne
vyjela si kočárem
s hrabětem na zmrzlinu
promenuje se po Elysejských polích
stírá konkurenci
chystá piknik
kupuje záclony
rozdává tretky chudině
a zasedá v parlamentu
ON
trhá třešně
padá
balí se do vakuovaných obalů
lyžuje v Alpách
ONA
pod slunečníkem
ON
na kapotě závodního vozu.
přítel jeho, krasavec
vyhrál závod
zlomil rekord
půjčil mu kombinézu
a černé brýle
věnoval řadící páku
polovinu medaile
třetinu vítězného můstku
nyní ho pomalounku
zato triumfálně
prováží
Monzou
Půjčil mu mobil!
Telefonát na účet volaného:
On: Miláčku?
Ona: Och, miláčku!
On: Budeš se mnou hrát kanastu?
Ona: Och, miláčku!
On: Vážně?
Ona: Och miláčku!
ONA (během rozhovoru)
šťárá se v zubech
jí syrovou nohu
pytluje zajíce
a leští střevíce
ON (během rozhovoru) zdánlivě nevzrušen
na hotelu však vydatně onanuje
onanuje
onanuje
Poté zběsile masturbuje…
ONA (při kanastě)
Tohle se mi líbí
Tohle ještě víc
Toto nechci
A tohle ani za živého boha
ON (při kanastě):
Nemáte něco jiného?
Dobrý den
Můžeme vyřídit ještě jiné finanční záležitosti
Nesnáším vařené šneky
OBA (na odchodu)
Děkujeme
Ještě si zavoláme
SPĚŠNĚ ODCHÁZEJÍ, BEROU SI TAXI. ZAČÍNÁ PRŠET, LESKNE SE DLAŽBA, Z RADIA VYZPĚVUJE LUIS ARMSTRONG A JIŘÍ KORN. ROMANTICKÁ NÁLADA SVĚTELNÉHO ŽIVOTA, JENŽ ŽIJÍ, VYÚSŤUJE DO DLOUHÉHO POLIBKU. SPOLEČNĚ VSTUPUJÍ DO OBÝVÁKU, PIJÍ DRINK A VOLAJÍ NA BEZPEČNOSTNÍ SLUŽBU:
On: Hoří, miláčku
Ona: Vidím to také, miláčku
Oba se svorně dívají na šířící se oheň
On: Měl jsem tě tak rád!
Ona: Och, a já tě tolik milovala,ale prozraď mi, lásko, jak se zítra dostaneme do práce?
On (stále ještě unešený průběhem večera, vysokou výhrou a jejíma dlouhýma nohama): Jak? Co? Pardon? No problem, povypínáme TV, světla v bytě, zkontrolujeme ledničku, pračku, pojistky, půdu, sklep, veškeré poplašné systémy v objektu, prověříme ostrahu, zapneme naváděcí systém, třetí jaderný reaktor a půjdeme spát do krytu, docela jako vždycky, miláčku.
Ona ( unešena): Nechci ještě spát, nechci se vzbudit do potíží naší firmy, nechci si brát krátkou sukni, nechci obědvat s manažery. Chci s tebou strávit celou noc, objímat tě, líbat, chci s tebou vzpomínat na Maroko, plánovat svatbu, koupit hrad, kde se budu projíždět na Lochnesce, žít světelný život, jaký ještě nikdo nežil v tomhle městě, které přeci tolik prosvěcuje vzdálující se noci, chci samotu i život s tebou, chci vítat lidi, grilovat jim maso…
On: Grilují se mi nohy
Ona (pokračuje): Jíst s tebou grilované nohy, grilovaná stehna, chci pít grilované víno, posílat grilované pohlednice, …
On: Grilují se nám nohy, lýtka, začínají se ti grilovat už i tvá stehna…
Ona: Och, jsem ještě tak opálená!
On: Zachraň se kdož můžeš!
Ona: Dobrá.
Oba: sledují šířící se oheň, který zvolna vše zachvacuje
Ona: Je to tak příjemné.
On : Copak?
Ona: Ten život.
On: V ohni?
Ona: Ano.
On: Tak se ohni!
Ona: Ano!
On: Och!
Ona: Ano!
On: Anno!
Ona: Och? Anno?
On: Och, ano.
Na scénu přichází Anna. Má krásnou postavu. Bohužel jí není vidět do obličeje. Ze stříbřité hasičské přilby jí splývá rouška, která zakrývá celou tvář. Přesto se lze domnívat, že náleží k typu přenádherných žen s nádhernými obličeji. Anna Oba zachraňuje. Hasí jim boty, obleky a výbuchem protipožárního minimaxu docílí uhašení každičkého plaménku. On se do ní zamiluje. Koneckonců je mnohem opálenější než Ona. Anna neopětuje jeho lásku. Je samostatná. Na víkendy jezdí zásadně sama. Ve všední dny nemá čas zase On. V průběhu měsíců na sebe zapomenou. ONA mu nic nevyčítá, jen trošičku ochladne, omezí své citové výlevy do telefonu, méně vzdychá při koitu, snad proto, že prožila milostnou avantýru, ve které bylo mnoho sexu, zato málo citového uspokojení. Snad proto s ním zůstala. Snad proto ho toleruje.
Během dalších let vymizely z jejich životů jakékoli stopy po požáru. OBA totiž měli dostatek finančních prostředků na rekonstrukci celého bytu. Časem se dokonce přestěhovali do terasovité vily s vyhlídkou na celé světelné město. On se ještě jednou, po letech, setkal s Annou. Nebyl si úplně jistý, zda to byla opravdu ona. Za oknem kvílejícího požárního vozu zahlédl uhrančivě krásný, ženský profil, tentokrát nezakrytý rouškou. Přesto, že by mohl přísahat, že to byla ona, zmohl se jen na kradmý a rozpačitý posunek, chabě se podobající pozdravu. Jeho gesto opětovala jen vzdalující se siréna. A také oblaka prachu, zvířená mohutnými koly pohotovostního vozu.
PONAUČENÍ
Tento příběh je zčásti skutečný a zčásti moralitou. Upozorňuje na nebezpečí domácích mazlíčků, které po prvotním okouzlení začínáme zvolna zanedbávat. K požáru došlo proto, že v koutě číhal opuštěný a hladový králík, který se v zoufalství začal věnovat kabelu od mikrovlnné trouby. Pekly se v ní totiž vegetariánské karbanátky, které nadevše miloval a díky nimž snášel soužití s těma dvěma pošuky. Pošuci šukali, králíka nechali. Jeho pomsta byla dokonalá. Beze stopy popálenin se dostal na svobodu. Toulá se teď po nocích všemožnými ulicemi a parky světelného města. V králičím baru si narazil neuvěřitelnou krasavici. Jsou spolu šťastní, dělají si to od rána do večera, a přes celé noci, chutná jim jíst, peněz mají dostatek. Co neprožerou v seně (Seině), to si hledí ušetřit na auto. ONA chce sporťák, protože neplánuje děti, zato cestu na americký středozápad a pak dál, vzhůru do hustých kanadských lesů za spřátelenými bobry
