Poslední návštěva tiskárny Printia s.r.o., kde jsem vypozvedával poslední náklad časopisu H_aluze, mě obdařila zajímavým poznatkem. Zjistil jsem totiž dvě věci, že byl opět vydán Vrchlického proslulý Rytíř Smil (Protis 2008) a nedávno také Čítanka francouzské erotické literatury 18 – 20. století (Protis 2008). Nebýt Radima Kopáče, bez kterého by mimo jiné v současné literatuře nebylo vydaných i mnoho jiných děl, nedostaly by se k veřejnosti ani tato dílka staré tradiční erotické až pornografické literatury, která ukazují i jinou tvář velkých spisovatelů, než je ta učebnicová.

Rytíř Smil už byl v literární historii vydán mnohokrát, je ale pravda, že ne vždy stejně, a že lidová tvořivost mnohdy byla bez zábran, takže tato knížečka rostla a rostla. K textové anarchii také přispělo, že Rytíř Smil se bohužel nikdy v rukopisech Jaroslava Vrchlického nenašel. Avšak veřejnost se u tohoto dílka přiklání právě k autorství literárního velikána a pod jeho jménem se také vydává.

Protisovské vydání je zajímavé tím, že sice ponechává v Rytíři Smilovi pasáže, které s největší pravděpodobností velký básník nenapsal, ale graficky je odděluje. Čtenář si tedy sám může udělat obrázek o tom, co je s největší pravděpodobností Vrchlického text, jak tento autor psal a co s největší pravděpodobností Vrchlického text není. Podrobnosti o obsahu jednotlivých vydání lze nalézt v Kopáčově ediční poznámce.

Zajímavou studii o Vrchlického potenciálních erotických dílech lze také najít v srpnovém čísle časopisu UNI, kde se opět Radim Kopáč rozepisuje o tématu Vrchlický a erotika a samozřejmě nevynechává ani Rytíře Smila. Citujme tedy alespoň část tohoto textu: „Smilova anabáze, rozvržená do osmi částí, je v prvním plánu parodií rytířského románu, který se těšil oblibě ve středověku a zkraje novověku a který v próze nebo poezii líčil hrdinova dobrodružství, podnikaná ve jménu lásky… Druhý plán má existenciální rozměr: sleduje zrání titulního hrdiny.“

Pravdou tedy je, jak Kopáč naznačuje, že Rytíř Smil je jedno z nejvýznamnějších děl české erotické literatury, z čehož vyplývá, že není nutné se s touto parodií na epos schovávat a potají ji číst při baterce, ale je možné si ji v klidu přečíst třeba v metru či v tramvaji.

Tomáš Suk