V centru současného umění DOX v Praze potrvá do 16. srpna tohoto roku pozoruhodná výstava, jejíž název zní čtrnáct S / fourteen S. Výstavu pořádá spolu s DOXem občanské sdružení Schrödingerova kočka, Česká společnost pro psychoanalytickou psychoterapii v Praze a Česká centra při příležitosti Mezinárodní konference skupinové psychoanalytické psychoterapie Bridging Identities – tolik oficiální zaklínací formule.
Koncepci výstavy zpracovala Milena Slavická a Kamila Ženatá – oněch čtrnáct S znamená čtrnáct slov, která začínají na písmeno „S“ a patří mezi důležitá témata týkající se našeho vnitřního světa, jako např. střed, strach, spojení atp. Kurátorky oslovily čtrnáct umělců, kteří si vybrali nebo jim už jejich tvorbou tak trochu přináleželo jedno ze slov „S“ a dané téma po svém zpracovali. V industriálním prostoru DOXu tak máte možnost zhlédnout paletu zavedenějších i neokoukanějších tváří současného českého umění: Smutek Josefa Bolfa, jenž je zpodobněn v obří velikosti postav, které představují usmrkané děti a tojflíky rozmáchnuté černou barvou na bílou zeď;Spojení Václava Buriánka; Soustředění Jiřího Černického; Samota Ivany Lomové, která se mohla stát tichým přáním některých účastníků vernisáže; Skrýš Michala Nesázala, resp. skrýše odkazující miniaturami k japonskému či čínskému umění; Stín Petra Nikla; Střed Viktora Pivovarova; Sex Michala Pěchoučka vyslovený v pyžamu a deníku; veselá, masopustní, spravedlivá, totiž každého se týkající Smrt Františka Skály; Superego superega, jehož tagy potkáte tu a tam; Strach Pavla Tichoně, který najdete vstrčením své hlavy do černé bedny visící u stropu; Setkání Kateřiny Závodové; Souvislosti Libuše Vendlové a nakonec Sen Kamily Ženaté, který vás láká už nikdy neprobudit se.
Výstava je skutečným zážitkem pro milovníky současného výtvarného umění, industriálních prostorů, pro ty, které zajímá vědomí a nevědomí, ego a superego, průniky a průměty ve vědě a umění. Součástí výstavy je i bohatý doprovodný program v podobě přednášek typu Smrt, sex a Superego, Obrazy nevědomí apod. a neviditelný katalog. Proč neviditelný? Na vernisáži 14S vyzvala kurátorka Kamila Ženatá přítomné k zakoupení katalogu výstavy a tím jaksi k podpoře podobných projektů. Rozhodl jsem se, že si jej zakoupím. Prošel jsem celou výstavu několikrát – katalogy nikde. I zašel jsem do „designshopu“, kde prodávají spousty katalogů a všelijakých hezkých věciček – katalog právě zahájené výstavy jsem nenalezl, prodávající mi však sdělil, že katalogů je jistě dost a dost, neboť viděl, jak je vykládají z auta (podezírám ho, že neviděl samotný katalog, spíše jen cosi zabalené na paletě ve strečové fólii), ale nejsou prozatím v tomto obchodě, ať se prý pozeptám v kavárně o patro výš. V kavárně o žádném katalogu neslyšeli, po chvilce se ke mně přitočila dívka, která zrovna stírala podlahu, a špitla: „Za půl hodiny ho budete mít na baru.“ Ani za hodinu však na baru nikdo nic o žádném katalogu nevěděl, onu dívku jsem zahlédl prchat bočním schodištěm…
Po pár dnech jsem poslal do DOXu mail, kdyby byli tak hodní a zaslali mi „viditelný“ katalog. Nic. Ale co když není neviditelný katalog, co když jsem neviditelný já? A co má rodina, která byla na vernisáži se mnou (vyjma kocoura Damiána)? Co má mailová schránka, mé ego, mé superego, co když vůbec nejsme?
Ivan Pasadena
