Mám rád, když umírám
A: Jsem starý.
B: Ale dědo, ty jsi ještě čilej, prosím tě, dyť je ti sedmdesát.
A: Ba ne, Honzíku, už tu dlouho nebudu, víš, to je tak, my staří musíme umřít, abychom udělali místo vám mladším, my už sem nepatříme a musíme si to uvědomit. To jako ty tvoje věci, co máš rád. Rád chodíš na disko, jak vy tomu říkáte…
B: Dědo, to není disko…
A A na ženský taky chuť nemám. Víš, Honzíku, když chlap přestane mít chuť na ženskou, to už je to poslední, o co přijde.
B: Ale na tu krkovičku, co jsme měli, to jsi měl chuť pěknou.
A: I to víš že ne, to už je jen takový zvyk, ale věř mi, Honzíku, pro mě už je i toho jídla škoda, škoda, škoda. Už jsem starý. Leničko, prosím tě, mohla bys mi pomoct na záchod?
C: Počkej táto, teď nemám čas, za pět minut jsem u tebe.
A: Už jsem starý, ach jo.
B: Počkej dědo, já ti pomůžu.
A: To je dobrý, Honzíku, víš, v životě se prostě naučíš věci vydržet, jinak to prostě nejde. A když nevydržíš, tak je pak ještě hůř. Podívej se na tu moji židli. Taky drží. A ten stůl. Drží taky. To jsme kupovali tehdy v tom krámku vedle kina. No, znáš to tam, ne?
C: Táto, prosím tě, to už tam dávno není, dneska tam akorát parchanti fetujou a berou ten paralen.
B: Ale mami…
A: No tak tam, Honzíku, víš, tam jsem si tenkrát koupil tuhletu židli. Nikdy, Honzíku, nikdy ani nevrzla. Hold každej stárnem jinak.
B: Ale dědo, vždyť ty jsi ještě mladík…
A: A na co vlastně koukáš, Honzíku, v tý televizi. Ale nic dědo, to by tě nebavilo.
*
*
*
*
*
A: Už jsem starej, Honzíku
B: Nejsi, dědo.
A: Leničko, přinesla bys mi, prosím tě, kýbl, já na ten záchod asi nedojdu.
C: Honzo, skoč dědovi pro kýbl.
B: Ale mami, jdi pro něj ty, fakt, já teď nemůžu.
A: Děti, děti.
C: Honzo, ty už mě fakt sereš, koukej sundat ty fusekle z toho stolu!
B: Větrám, mami, chápeš?
C: Ne, nechápu
B: Si stará, víc věcí nechápeš!
C: Honzo!!!
B: No jo, už je dávám pryč, to je furt keců.
A: Děti děti, jsem už starej.
B: Nejsi dědo…
A: To byly dřív léta, bylo krásně teplo, ne jako dneska ty vedra velký, ale bylo teplo příjemně. A k rybníku jsme se chodili koupat a když nám bylo vedro a nebyl blízko rybník, zaběhli jsme do lesa, a to nebylo jako dneska ty klíšťata, tenkrát jsme vočkovaný nebyli a všichni jsme byli zdraví. Kdepak, já už do tohodle světa nepatřím.
C: Honzo, nech dědu chvilku spát a nemluv s ním tolik, unavuješ ho.
D: Lenko, nemůžeš toho tátu normálně odvést na záchod, včera se zase pochcal do kalhot a pak v tom spal celou noc.
C: Je to přece tvůj táta, takys ho moch odvést!
D: Jo, ale ty jsi moje žena!
